Michael
3. srpna 2021
Bolest

Je lepší žít s tím, že můj život nemá smysl, a nebo umřít s tím, že moje smrt nemá smysl?

Zdravím všechny, už pár měsíců přemýšlím nad tím, že se v říjnu zabiju. Byl jsem v podstatě rozhodnutý, ale pak mě moje kamarádka přemluvila ať zajdu na psychiatrii, kde mi diagnostikovali depresi a začal jsem brát prášky. Vzhledem k tomu že mi je 16 let, tak se to začalo řešit i se zákonnými zástupci. Takže samozřejmě rodiče jsou z toho špatní, protože už takhle jim stačí, že jejich druhý syn má autismus. Každopádně mě se ty myšlenky začali vracet, začínám být čím dál víc smířený s tím, že by jednou moje rodiče ta bolest přešla, stejně vidím bolest jako nesmyslnou věc. Nemá cenu se nad tím trápit když to stejně nemá smysl. A to je teď moje otázka kterou mám. Buď tady budu a nebudu mít vůbec žádnej důvod tu být, ani nebudu mít žádnej nápad co dál, protože pochybuju o tom, že bych někdy vedl normální život. A nebo se prostě zabiju. Žít s tím, že život je zbytečný a nemá smysl je těžší, než být mrtví

127 lidé vyjádřili účast.
Veronika
5. února 2022
Drahý Míšo... Už je to dlouho, co jsi psal tuto tvou zpověď a já pevně doufám, že se vše v dobré obrátilo a je ti lépe. Toto je velmi těžká doba, kdy každého dohání naši démoni. Děti, dospívající a i dospělé. Smysl života se hledá těžko, hlavně proto, že v době, kdy hledáš smysl života, jsi nejspíše emočně vyčerpán a nebo máš psychické trable - deprese. Nechtěla bych tě poučovat, nebo ti říkat, co máš dělat. Velmi ti ale doporučuji, nastudovat si něco o zákonu přitažlivosti. Je to úžasná cesta, jak pochopit a uchopit svůj život. Vesmír totiž pracuje, na základě energií z nás. A vesmír je schopný ti ukázat tvůj smysl života, třeba na základě věci a situací, které prožiješ. Když to zjednoduším, tak třeba někdo má autonehodu a přijde o nohu a zjistí, že náplní jeho života je pomáhat ostatním v tom, se vyrovnat se ztrátou končetiny. Poslouchej svého terapeuta a až se ti ty mozkové drátky dají zase zpátky opraví (vyléčíš depresi) zaměř se na zákon přitažlivosti a na to, jak můžeš pomoct ostatním. A najdeš svou cestu..... Mimochodem zlatíčko. Kdybys umřel, tak tvé rodiče a blízké, to nepřestane bolet nikdy. Ta bolest, že ztráty dítěte je jako nestvůra, která tvé rodiče bude sžírat dosmrti. Pravděpodobně by umřeli dříve, než je jejich čas, protože by je zabila ta bolest. Věř mi. Nikomu takovou bolest a žal nechceš způsobit. Zamysli se nad tím. Pokud ještě nevíš, co se sebou, nebo se někdy setkáš s někým, kdo je na tom stejně.... Mysli na to, že jsi jedinečný a svět tě potřebuje.
Klára
  (kontaktovat autora příběhu)
13. listopadu 2021
Ahoj Michale , jmenuji se Klára je mi 17 let . Trpím panickou poruchou a moc dobře chápu to jak se cítíš , i já takové myšlenky mívám velmi často . Paniku mám už 3 roky a občas je to horší a občas lepší , chodím pravidelně k psychiatrovi už asi rok , vyzkoušela jsem spousty prášku a jen málo které mi na chvíli pomohly .. Ale chci ti říct , NEVZDÁVEJ TO! I když si možná teď myslíš , že život smysl nemá , tak bojuj . Každý jsme tu z nějakého důvodu . Důležité je hledat i ty nejmenší maličkosti a vážit si jich . Začni se zabývat něčím , co tě baví a pokud to nemáš tak to hledej , protože i hledání ti může změnit názor . Já jsem začala meditovat , uklidňuji se tím , že každé ráno chodím do ledové vody, která mi pomáhá přežít ten den . Mysli na to , že tu jsou lidé , kteří tě milují !

In reply to by Anonym (neověřeno)

Veronika
5. února 2022
Klárko. Panickými atakami jsem trpěla velmi dlouho. A víš co mi velmi pomohlo? Věřit si. Pracovat se svým strachem a mluvit s ním. A zhluboka dýchat. Když cítím, že mám mít panickou ataku, tak zhluboka dýchat. Tělo totiž neumí zhl. dýchat a bát se zároveň. Zkus to. Držím palce
Lucie
16. srpna 2021
Dobrý den, Michaeli
nikdo se pochopitelně nemůže vcítit do Vaší situace, může mít jen podrobnou zkušenost s duševním trápením. Stejně jako já, stejně jako statisíce dalších lidí. Opravdu v životě nenacházíte ani maličkosti, které by Vás těšily? Jednou jsem si během těžkého období (úzkosti, deprese) koupila klubíčko příze místo antistresového míčku, asi po týdnu jsem z něj začala plést čepici, kterou jsem darovala kamarádce. Radost jsme pak měly obě. Je to taková banalita... skoro se mi chce říct hloupost...ale pomohlo to. Tím chci jen neobratně demonstrovat, že má smysl objevovat, zkoumat a tvořit.

Z Vašeho projevu mi je zřejmé, že jste inteligentní člověk... zkuste si třeba zajít do knihovny, hledejte tituly, které k Vám nějak promlouvají, čtěte náhodně odstavce... Tohle samozřejmě není žádný "lék", nedá Vám to odpověď na smysl života, ale třeba Vám to pomůže se na něj podívat z jiné perspektivy, pochopit, proč ostatním lidem připadá cenný. Ano, náš život spěje k nevyhnutelnému konci ať uděláme cokoliv nebo neděláme nic. A právě v tomto rozpětí jsou takřka nekonečné možnosti toho, co jste ještě nezkusil a co můžete. Jako živý nemusíte a můžete, jako mrtvý už jen nemůžete. Mnoho životních zkušeností Vám patrně přinese bolest a smutek, ale také radost, pochopení a pocit sounáležitosti. A pokud jde o ten normální život - co konkrétně to je?

Přeji Vám mnoho síly a odvahy zkoušet stále nové věci a také štěstí v nalezení "světlého bodu", který by Vám mohl pomohl začít hledat směr.
Martina
  (kontaktovat autora příběhu)
4. srpna 2021
Musím reagovat na tento tvůj příběh. Jak proboha v 16 letech můžeš vědět a tvrdit ze tvůj život nemá smysl? Vždyť život ti teprve začíná. Měl by sis vážit toho ze tady můžeš být a ne přemýšlet na sebevraždou. Ani netušís jak strašně svým počínáním ublížis svým nejbližším . Vím o čem mluvím.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Michael
  (kontaktovat autora příběhu)
4. srpna 2021
Ja vím, že bych jim ublížil, ale pochybuju o hodnotách tohoto světa, hlásím se k nihilismu. Měl bych si ho vážit... ale proč? Proč je tak důležitý? Vždyť stejně skončí, stejně jako všechno ostatní. Nikdo z nás tady nemá hlubší význam. Proto tvrdím že můj život nemá smysl. Nemůžu vědět jestli ano nebo ne, jsem pořád jen člověk, ale já ho v tom nevidím.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Milan
  (kontaktovat autora příběhu)
5. srpna 2021
Máš pravdu v tom, že život nijaký smysl nemá a že vše za pár chvil odejde v zapomnění.
Ale můžeš jej prožít, můžeš se pokusit pochopit jak vše včetně nás vzniklo. Klíčem k poznání jsou dvě věci (pro začátek) - Tao Te ting, a to je spíš pro odlišný pohled na realitu a tím i jiný přístup k myšlení o světě a Kvantová fyzika - jakákoliv vědecko naučná kniha s touto tématikou ti dá základní pohled co jsme, kde jsme, jak jsme. Nebo mi napiš na mail, zabývám se Smrtí a Vesmírem

In reply to by Anonym (neověřeno)

Michal
  (kontaktovat autora příběhu)
6. srpna 2021
Dobrý den, o vaši nabídku mám zájem, ale bohužel jsem na této stránce poprvé, a proto moc nevím jak to tady funguje. Byl bych tedy rád, kdyby jste mě kontaktoval na kraus.michael70@gmail.com, a nějak se domluvíme.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Lenka
16. srpna 2021
Michale, nevím, co by vás motivovalo k životu. Představa nezměrné bolesti rodičů, která nikdy nepřebolí? Zvědavost na to, co se bude dít, až já tady nebudu? Zarputilost, odvaha a odhodlání, že teď mi možná život nedává smysl, ale já stejně vytrvám? Že neuteču z boje, i když se mi zdá být prohraný? Že nechci být za zbabělce, který to vzdá tak brzy? Že připustím, že kromě nihilistické skepse na světě existuje i něco jiného? Cestování, sex, co já vím?! Nevzdávejte život. Můžete na něj být nasraný (záměrně volím tohle slovo), může vám být jedno, můžete se cítit jím být unavený, ale nevzdávejte ho! Přijdete tím o tisíce možností, jak mu dát na frak!

In reply to by Anonym (neověřeno)

Anonym
10. srpna 2021
milý Michale, dle toho co jsem četl o nihilismu - je nesmyslná filosofie, která vede tak akurát do deprese a do pekla. Hlavne se zbavte téhle choré filosofie, protože vám škodí. Raději si promluvte s rodiči, kamarády nebo psycholožkou. Ténhle nihilismus je jedině negativní. Žádny pozitivní postoj ke životu. Život není vždy špatný, jsou i dobré věci, mít milujúci rodinu, dobřé přátelé, vlastní deti, kterým lze dát svoji lásku - to jsou věci, pro které se oplatí žít. Jste moc mladý, tak žijte naplno, jdete na pivo, kafe, v léte na dovolenou, nebo jen tak na procházku, třeba si pořidte pejska a delejte dobré veci. Hodně lidi leží v nemocnici a rádi by žili a nemohou, takže se prosím snažte žít život, který by měl smysl, nevím co by jiní lidé za to dali, kdyby byli zdraví a mohli žít. Hodne síl vám přeju. A.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Umí
23. srpna 2021
Jenže Michal by dal nevím co za to, kdyby měl tu CHUŤ žít, jako mnozí jiní...
Deprese je stále onemocnění, které jako by se lidem vyčítalo. Je to jedna z nejhorších nemocí vůbec a ještě aby měl člověk výčitky, že ji vůbec zažívá.

Michale, přeji ti, abys našel způsob, jak svou nemoc překonávat. Jde to, z osobní zkušenosti, i když se člověku může zdát, že řešení není možné.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Soňa
9. července 2023
Achjo tolik mu rozumím. A vy jste to dobře pochopila.