Ivejn
9. září 2021
Truchlení

Děti nemají umírat dřív než rodiče

Chtěla bych se také podělit. V loni v červnu mému třicetiletému synovi zjistili rakovinu. Byl to nádor žaludku (agresivní vzácný nádor). Po měsíci mu vyoperovali žaludek, žlučník,slezinu, půlku slinivky a jedenáct mízních uzlin.(málem to se mnou seklo) Lékaři věřili že takovýmto velkým zásahem odstranili vše špatné. Po třech měsících nám řekli, že se to vrátilo a v místech kde se nedá operovat .Po dohodě se synem nasadili paliativní léčbu. Postupoval ambulantní chemoterapií každé tři týdny. No a po sedmi měsících léčbu ukončili. S velkými bolestmi zkoncil v nemocnici, tam nám řekli že už mu nemohou pomocí . Vyridila jsem domácí hospic a syn šel domů. To jsem ale netušila že má před sebou osmnáct dnů života. Každé čtyři hodiny jsem mu aplikovala injekce morphin a další léky proti bolestem. Bylo to náročné psichycky i fizicky, ale nejvíc emočně.Udělala jsem pro něj vše co bylo v mých silách. Dnes je to 62 dní co můj syn odešel. Je to strašná bolest , prázdnota, beznaděj. Odešel 9.7. a za měsíc 13.8 by slavil narozeniny a 6.9. jsem já ,,slavila,, 50 narozky. Bylo to těžké a to nevím jak dám vánoce. Nevím jak se s tím naučit žít. Kdo máte podobnou zkušenost, napište mi jak to zvládáte . DĚKUJI .....

121 člověk vyjádřil účast.
jana
  (kontaktovat autora příběhu)
3. října 2021
Milá neznámá,nejdřív mi dovolte přijmout mou co nejupřímnější soustrast.Myslím,že ztráta dítěte je snad to nejhorší co může člověka postihnout nejsou slova,která by zmírnila Vaší bolest.Je mi to velice líto...nejtěžší jsou právě svátky a období,které člověk trávil se svým milovaným..myslím,že není možné něco takového přijmout jen se časem člověk s tím naučí žít.Máte muj hluboký obdiv úctu z to,že jste byla svému synovi oporou až do konce ani nevíte jak moc je důležité nebýt ve chvíli odchodu sám...Ze zkusennosti vím,že žít v tak obrovských bolestech,které měl Váš syn je odchod byt je pro ty ,které zde v bolesti smutku a bezznději zanechal to nejlepší pro něj..Sama víte jak moc trpěl ...Muselo to být pro Vás těžké a velmi vyčerpávající období..dovolte si truchlit oplakat a pustit svého milovaného syna s vírou,že se jednou setkáte...hodně síly přeje Jana
Henrieta
14. září 2021
dobrý deň, moc ma to mrzí, čo sa stalo synovi. Pre vás to musí byť ťažké, keďže je to vaše dieťa. Bohužiaľ občas sa stáva, že dieťa zomrie skôr ako rodič. Moja prababka si tiež pochovala dcéru, ktorá dostala rakovinu. Bratranec mojej mamy tiež pochoval dcéru - mala 34 rokov, 2x sa jej podarilo rakovinu prekonať a na tretíkrát to šlo veľmi rýchlo. Jej rodičia sa ešte z toho nespamätali a to už bude 5 rokov. To bola moja sesternica. Život je strašne krutý, strašne ťažko sa vyrovnáva so smrťou - je to jedno akou. Ja som pochovala mamu, babku aj dedka a skoro som sa zosypala z toho. Starí rodičia mali viac ako 80 rokov ale mama nemala ani 65. Keby nebolo liekov na upokojenie, tak to nezvládnem. Nevládala som ani ísť do roboty, preto som brala lieky. Ak to nebudete zvládať, nehanbite sa navštíviť psychologičku, aj obvodný lekár vám vie dať lieky na spanie a upokojenie, alebo aj psychiater by vám dal antidepresíva. Inak to asi nepôjde. Ja som tiež musela nejak zvládnuť prvé vianoce bez mamy (mama zomrela 2 týždne pred Vianocami), narodeniny a iné sviatky bez mamy - je to ťažké, ide to len pomaly. Prajem vám, aby ste všetko zvládli, čas trochu tú bolesť otupí. Držte sa Henrieta z Bratislavy.
Misa
  (kontaktovat autora příběhu)
10. září 2021
Dobrý den jen číst tyto vaše řádky mi vhání slzy do očí...je mi to moc líto... Kdyby tak šlo pomoci vám, napsat něco co vám pomůže, ale bohužel .. ať člověk napíše cokoliv nepomůže vám to.. každé narozeniny, vánoce, Velikonoce, výročí.... Vše bude pro vás hodně těžké...časem se trošku uleví ale nikdy to úplně neodejde ta bolest, bezmoc a beznaděj.... Omlouvám se ráda bych vám napsala něco co vás víc povzbudí, ale ....myslím na vás...