Veronika
  (kontaktovat autora příběhu)
12. ledna 2022
Truchlení

Dar

Doprovázet člověka v nemoci až na úplný konec jeho života je psychicky, emočně i fyzicky velmi náročné. Když doprovázející potom zůstane sám, musí si odžít velkou bolest. Důležité je truchlit. Paradoxně může být truchlení i krásné, protože si vychutnává dozvuky přítomnosti milovaného. Pak se dostane do okamžiku, kdy si uvědomí, že ten nemocný mu dal obrovský dar. Dar zpomalit a začít vidět skutečné hodnoty. Dar jinak přemýšlet, jinak vychutnávat, jinak žít …
Je potřeba přijmout i smrt do našich životů a být vděčný za společný čas, ať už byl jakkoliv dlouhý či krátký.

97 lidé vyjádřili účast.
k
14. ledna 2022
Dobry den, obohatilo me to v tom smyslu, ze mam pocit, ze temer nic o co se clovek v zivote snazi, nema smysl.... k

In reply to by Anonym (neověřeno)

Jana
27. ledna 2022
Dobrý den,
Myslím, že všechno má smysl a všechno má svůj čas. Umírá mi bratr a je to velmi smutné. Jenže pořád si říkám, že jednoduše každý z nás jednou umře. A tak bych ráda dokázala to, co se zatím mému bratrovi nedaří a trápí ho to.
Nevím, zdali to jde, ale ráda bych byla se svou smrtí smířená až přijde můj čas a ráda bych tu poslední etapu jednou prožila maximálně příjemně. Možná to není možné, ale já věřím, že to jde a že snad dokážu jednou můj odchod zpříjemnit i pro ty, se kterými se budu muset rozloučit.
J
13. ledna 2022
Nebýt oporou blízkého nemocného člověka ať už z jakéhokoliv důvodu , vzdálenosti,oddalování návštěv , žití v nevědomosti ,s pocitem že se ten stav bude zlepšovat.
A najednou konec , dodává moment překvapení , a hlubokou ránu.
A tady ten dar nepřichází ,jen pocit prázdnoty ,že se něco neuzavřelo tak jak mělo .