Libuše
  (kontaktovat autora příběhu)
6. listopadu 2018
Truchlení

Bolavé výčitky

Zemřel mi syn po CMP před rokem a zcela sama jsem se o něj starala skoro 4 roky.Měl 55let a strašně jsem se snažila jej uzdravit.Bohužel,byl velmi těžce postižen. Vše jsem bez jakékoliv pomoci
zařídila,důstojný pohřeb a vše ostatní. V tom mém strašném stresu jsem musela řešit ulužení
popele. Já jsem měla jedinou vizi,že jej vsypu do moře-prostě ať jde do světa.Toto vše zase naprosto sama jsem jej vsypala s velkou láskou do Baltu. Nyní se jen divím,že jsem to dokázala.
Nyní mám od rodiny odezvu,že se za toto moje počínání stydí. A mě to dostává na úplné dno,
nebránila bych se smrti,aby můj popel vsypali také do moře.
Byla bych ráda,kdybyste mi napsali svůj názor na moje počínání.Děkuji moc Liba

107 lidé vyjádřili účast.
Michaela Kočí
  (kontaktovat autora příběhu)
30. prosince 2018
Milá Libuško,

vůbec se netrapte řečmi a skutky jiných lidí. Sama dobře víte, že lidé říkají a dělají věci , které se jim hodí. Je to normální, sama s tím bojuji, abych říkala dělala věci, které jsou dobré a správné a ne ty co jsou mi prospěšné. Řekla jsem si přesně to , co Vlastík: Kde byli, když jste potřebovala pomoci s tou šílenou dřinou, nekončící rutinou, stereotypem , který tak ubíjí? Kde byli, když jste zoufalá a v těch nejhorších chvílích, které mohou ženu potkat
( a tou smrt dítěte jednoznačně je) sama lítala po úřadech a zařizovala pohřeb a tisíc věcí okolo. Místo toho, abyste si sedla a tu strašlivou únavu a bolest vyplakala? A oni po vás ještě budou plivat jedovaté řeči a pomluvy ? Sami by si zasloužili poplivat, ale to neuděláte, protože jste moudrá žena a víte to o těch božích mlýnech.
Já obdivuji moudré Tibeťany, kteří po smrti tělo mrtvého rozsekají na kousky a nabídnou je hladovým dravým ptákům. Po ztrátě duše je to jen mrtvé maso, které, ale může nakrmit hladové ptáky, také živé tvory. Sama bych si takový pohřeb pro sebe moc přála. Vy jste jen rozprášila popel do moře, udělala jste jak jste to sama cítila nejlíp a zato si zasloužíte úctu, obdiv, jste opravdu silná žena, každý to nezvládne. A jako silná žena si jich nevšímejte, pokud jste hodně silná, tak jim odpusťte, zachovali se strašně, ale jednou svůj omyl poznají a procítí a bude to sakra bolet.
S úctou
Michaela
Nurit
  (kontaktovat autora příběhu)
9. listopadu 2018
Milá Líbo,
díky za sdílení Vašeho příběhu. Jste opravdu silná žena a skvělá matka. Přeji hodně sil, udělala jste vše, co šlo, možná i více.
Vlastík
7. listopadu 2018
Jste statečná, silná. Snaha pomoci, vám dávala sílu. Na rodinu nedejte. Kde byli, když jste potřebovali pomoci. Nenabídli ji. Oni vám závidí, jak jste vše bez nich zvládala. Neprosila je o pomoc. Šlo to dříve, zvládnete to i ted. Nedejte se. Vy je přece nepotřebujete.
Pavla
  (kontaktovat autora příběhu)
7. listopadu 2018
Je mi to moc líto. Ale nechápu Vaší rodinu. Proč se za Vás stydí? Za to, že jste se zvládla starat o syna, zvládla i to, co následovalo po jeho odchodu? Nechápu. Jste statečná a silná. Dno je od toho, abychom se ode něj odrazili! Přeji Vám hodně síly. Zvládnete to!!!!

In reply to by Anonym (neověřeno)

Pája
  (kontaktovat autora příběhu)
7. listopadu 2018
Souhlasím se svou jmenovkyní. Jste statečná a silná. Dělejte jen to co chcete
a tak , jak to cítíte. Nikdo nemá právo soudit druhého Pája