Pavlína
  (kontaktovat autora příběhu)
10. února 2022
Truchlení

4 roky

Zítra to budou 4 roky, kdy odešla mamka. Ta bolest nikdy neskončí. Chybí mi den co den víc a víc. Žiju dál, starám se o tatínka, mám radosti i starosti, ale půl srdce mi odešlo s mamkou. Chtěla mi dát křídla a když odcházela, chtěla mě je nechat roztáhnout. Ale nikdy nebudu tak skvělá jako ona. Dokázala držet rodinu pohromadě, postarala se o svoje stárnoucí rodiče, o svoje děti i vnoučata. Dokázala se k tomu ještě starat o mnoho dalších potřebných lidí. Když viděla potřebu pomoci, neptala se, ...dělala. Přitom byla skromná a pokorná. Ale její osoba se vryla do srdcí všech, kdo se s ní setkali. Jen málo lidí má ten dar. Ale maminka taková byla. Laskavá, obětavá... Takovou si jí pamatuju a taková bude v mých vzpomínkách navždy. Bolest nepřejde. Jen se trochu obrousí hrany.

112 lidé vyjádřili účast.
Sona
8. března 2022
Dobry den, i nam odesla maminka v 67 letech po prohranem boji s rakovinou. Za par dni to bude 5 mesicu. Bolest je stale velka a vzdycky bude. Moc nam chybi. Vyjadřuji Vam empatii k vašim příběhům, nejste v te bolesti samy.

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
8. dubna 2022
Dobry den.Jak se vam nyni zije.Me taky znicehonic odesel nejdulezitejsi clovek v zivote pred rokem.Muj tatka,byl v dobre kondici,na nic si nestezoval.Pomalu v plne sile.Chteli jsme spolecne jeste udelat tolik veci,nyni zbylo prazdne misto.Porad si rikam,proc.Nejvic me mrzi,ze ho ztratil jeho vnuk.Ja mam hrozne pocity,ze uz tatku neuvidim..
RK
  (kontaktovat autora příběhu)
17. února 2022
Dobry den, mne umrela mamka pred 5ti mesici, nahle, nasli jsme ji doma mrtvou. Nedozitych 65 let. Vim tedy o cem pisete. Lecila se z rakoviny, ale to nebyla pricina smrti (dle pitvy). Clovek se snazi fungovat, a taky ze funguje. Ale porad to je v srdci. Obcas i panika, ze uz NIKDY ji neuvidim. Nemam vlastni rodinu, takze o to to mam tezsi. Ale musime jit dal. Hledat si i jen pidi radosti. Co vic k tomu napsat. Drzte se!

In reply to by Anonym (neověřeno)

Sabina
17. února 2022
Dobrý den, mám to úplně stejně, taky nemám vlastní rodinu, maminka pro mě byla vším, teď mě tady zbylo jen prázdné místo a pořád to moc bolí. Příští týden by měla narozeniny 65 let. Přijde mě, že už jen tak nějak přežívám, snažím se, ale čím dýl to je, tím je to horší.

In reply to by Anonym (neověřeno)

RK
  (kontaktovat autora příběhu)
17. února 2022
Tak to budem nejspis i vrstevnice. Se stejným osudem :( Kdybyste si treba chtela napsat i mimo tento web, budu rada. Romana
Sabina
13. února 2022
Dobrý den,
úplně s Vámi soucítím, mám to úplně stejně, moje maminka prohrála boj s rakovinou minulý rok, posledního března bylo jí 64 let. Starala jsem se o ní do poslední chvíle, ale také mi chybí čím dál tím víc a nevěřím, že to bude někdy lepší. Jsem už úplně alergická na věty to chce čas, nebo to zas bude dobré uvidíš. Nikdy to lepší nebude a ani to nejde, maminka je nenahraditelná. Taky ji měli všichni velmi rádi, byla laskavá a také každému pomáhala. Dala bych cokoliv, kdyby tady ještě aspoň chvilku mohla být. Přeji Vám hodně sil.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Pavla
  (kontaktovat autora příběhu)
13. února 2022
I vám hodně sil. Za každou minutu bych platila zlatem. Čas nehojí. Čas jen obrušuje hrany bolesti, ale menší není. Ani nemůže být.