Péče o nevyléčitelně nemocné

Náš život se v posledním století změnil. Žijeme výrazně déle a v mnohém ohledu pohodlněji. Platíme však za to nemalou daň: déle a vůbec ne lehčeji umíráme. Moderní paliativní péče se snaží na tuto novou situaci reagovat a nabízet účinnou pomoc. Jejím mottem je idea důstojného a kvalitního života až do konce, jejím nástrojem odborná léčba příznaků provázejících umírání, především účinná léčba bolesti.

Paliativní péče je odborný a komplexní typ péče, který dokáže hledat možnosti, jak pomoci i v případě velmi vážného, terminálního stádia nemoci. Specializuje se na citlivé řešení tělesných i duševních obtíží, které se objevují v náročném období na konci života. V některých případech může mít i podobu specifické intenzivní péče.

Zpravidla není vázána na nějaké konkrétní místo. Má být poskytována především doma, tam, kde pacientovi nejlépe rozumějí, kde má rodinu a kde se mu dá nejlépe vycházet vstříc. Pokud není z nějakého vážného důvodu možno tuto péči nabídnout doma, pak tu je lůžkový hospic, který se snaží poskytnout služby co nejpodobnější péči domácí.

Další informace můžete najít i na stránkách Centra paliativní péče.

Paliativní péče

Paliativní péče se poskytuje pacientovi, který trpí nevyléčitelnou chorobou v pokročilém nebo terminálním stadiu. Jejím cílem je zmírnit bolest, dušnost a další tělesná a duševní strádání, zachovat pacientovu důstojnost a poskytnout podporu jeho blízkým.

Principy paliativní péče

  • Neodvrací se od nevyléčitelně nemocných, ale chrání jejich důstojnost a klade hlavní důraz na kvalitu života.
  • Dokáže úspěšně zvládat bolest a další průvodní jevy závěrečných stadií smrtelných onemocnění.
  • Podporuje život, avšak pohlíží na umírání jako na přirozený proces, neusiluje ani o urychlení, ani o oddálení smrti.
  • Je založena na interdisciplinární spolupráci a na celostním pohledu na nemocného člověka, a integruje proto v sobě lékařské, psychologické, sociální, existenciální a spirituální aspekty.
  • Vychází důsledně z individuálních přání a potřeb pacientů, respektuje jejich hodnotové priority a chrání právo pacienta na sebeurčení.
  • Zdůrazňuje význam rodiny a nejbližších přátel nemocných, nevytrhává nemocné z jejich přirozených sociálních vazeb, ale umožňuje jim, aby poslední období života prožili v důstojném a vlídném prostředí a ve společnosti svých blízkých.
  • Nabízí všestrannou účinnou oporu příbuzným a přátelům umírajících a pomáhá jim zvládat jejich zármutek i po smrti blízkého člověka.
  • Vychází ze zkušenosti, že existuje zásadní rozdíl mezi špatnou a kvalitní péčí o umírající a že umírání nemusí být provázeno strachem, nesnesitelnou bolestí a nesmyslným utrpením.

Základní formy specializované paliativní péče

  • zařízení domácí paliativní péče, tj. domácí (případně „mobilní“) hospic
  • hospic jako samostatně stojící lůžkové zařízení poskytující specializovanou paliativní péči
  • oddělení paliativní péče v rámci jiných lůžkových zdravotnických zařízení (tj. především v rámci nemocnic a léčeben)
  • konziliární tým paliativní péče v rámci zdravotnického zařízení (nemocnice nebo léčebny)
  • specializovaná ambulance paliativní péče
  • denní stacionář paliativní péče („denní hospicový stacionář“)
  • zvláštní zařízení specializované paliativní péče (např. specializované poradny a tísňové linky, zařízení určená pro určité diagnostické skupiny atd.)

Složení multidisciplinárního týmu v paliativní péči:

  • lékaři různých profesí
  • zdravotní sestry
  • sociální pracovník
  • rehabilitační pracovník
  • psycholog, psychiatr
  • duchovní
  • dobrovolníci
  • přátelé

V paliativní péči je důraz kladen především na multidisciplinární tým, který poskytuje péči umírajícímu a jeho rodině. Kvalitní a koordinovaná paliativní péče je podmíněna spoluprací zmíněného týmu mezi sebou a zároveň s rodinou, která je jeho nedílnou součástí. Důležité jsou také týmové či individuální supervize pro všechny týmové profese.

Centrum paliativní péče

Systematickým rozvíjením paliativní péče se u nás také zabývá nezávislá výzkumná organizace Centrum paliativní péče. Pořádá vzdělávací akce, osvětové kampaně a publikuje výzkumy z této oblasti.

Adresář služeb

Kde naleznete hospice, pečovatelské agentury a půjčovny pomůcek se dozvíte v našem adresáři služeb.

Hospic a mobilní hospic

Hospic má podobu lůžkového zařízení nebo domácí péče. Lůžkový hospic je „kamenné“, samostatně stojící zařízení poskytující paliativní péči. Domácí nebo také „mobilní“ hospic pak poskytuje paliativní péči v domácnostech pacientů, kde hlavními pečovateli jsou rodina a přátelé nemocného.

Hospic

Hospic poskytuje specializovanou paliativní péči především pacientům v závěrečné fázi nevyléčitelného onemocnění. Zaměstnanci hospice sledují individuální potřeby a přání každého nemocného, snaží se mu ulevit od bolesti a dalších trápení a podporují jej v tom, aby mohl zůstat až do konce života v intenzivních vztazích se svými blízkými.

Tomu napomáhá často osobitá domácí atmosféra lůžkového hospice, maximální soukromí pacientů (obvykle jsou zde jednolůžkové pokoje) a volný režim pro návštěvy. Doma se zase hospicový tým snaží zapojit do péče širokou rodinu a přátele nemocného podle jeho přání.
Hospice hrají v dosavadním rozvoji paliativní péče důležitou roli.

Některé hospice rozvíjejí také respitní péči, odlehčovací služby, poradenské služby a intenzivní edukační činnost. Vliv a význam současných hospiců tak významně přesahuje pouhý objem poskytnuté lůžkové paliativní péče.

Mobilní hospic

Většina z nás by ráda konec života strávila doma. Rádi bychom až do konce žili pokud možno tak jako dřív, mezi věcmi, které nás životem provázely, a hlavně měli nablízku ty, kteří nám rozumějí. Chceme pít svůj čaj, hledět na květiny, které jsme vypěstovali, jíst na svém talíři, užít své ubývající síly k povídání si s těmi, které máme nejraději. Máme strach z neosobního prostředí nemocnic a z toho, že mnoha našim drobným i velkým trápením nebude rozuměno.

Doma nás ale umírá velice málo. Má to mnoho příčin, jednou je i strach z toho, že to nejde. Pacient se bojí, že bude na obtíž, rodina má obavy, že péči nezvládne. Ve světě se již mnoho let snaží tuto situaci řešit mobilní hospice. Jsou to týmy odborníků (lékaři, zdravotní sestry, sociální pracovníci, psychoterapeuti, duchovní), kteří chodí za pacientem a jeho rodinou a jsou jí odborně k dispozici. Organizovány jsou rozličným způsobem, ale idea je stále tatáž – umožnit dobrý a důstojný konec života v domácím prostředí.

Pokud vás zajímá obor paliativní péče nebo fungování mobilního hospice:

Mýty o umírání a paliativní péči

O umírání a smrti se téměř nemluví. Vytěsňujeme je ze svého vědomí, vyloučili jsme je z hovorů, vyhostili ze života. O to více žije v našich myslích mýtů, domněnek a omylů, kterých bychom se měli zbavit. Tady jsou nejčastější z nich.

MÝTUS: Umírání je plné bolesti, osamění a neporozumění, s tím se nedá moc dělat.

Paliativní péče nabízí cestu, kdy se nemocný člověk smí plně spolehnout na to, že nebude trpět velkými bolestmi, nebude opuštěn a lidé kolem něj se budou snažit vyjít vstříc všem jeho přáním. Nablízku jsou mu doma příbuzní a přátelé, kteří mají odbornou i lidskou oporu v zaměstnancích a dobrovolnících hospice.

MÝTUS: Hospic je dům – ústav, jedině tam se dá poskytovat paliativní péče.

Paliativní péče není zpravidla vázána na nějaké konkrétní místo. Je kdekoli, kde ji lidé v důležitém čase na konci života potřebují – tedy má být poskytována především doma. Tam, kde pacientovi nejlépe rozumějí, kde má rodinu a kde se mu dá nejlépe vycházet vstříc. Pokud není z nějakého vážného důvodu možno tuto péči nabídnout doma, pak tu je lůžkový hospic, který se snaží poskytnout služby co nejpodobnější péči domácí.

MÝTUS: Lidé mají umírat v nemocnici proto, aby jejich nemohoucnost neviděli jejich nejbližší, zvláště pak malé děti.

Když se člověk narodí na svět, umějí se o něj nejlépe postarat jeho nejbližší. Podobně je tomu i na konci života. Umírající člověk potřebuje ty, kteří jej mají rádi a rozumějí mu. Těm, kteří se v této důležité době o něj starají, pomáhá tato zkušenost vyrovnat se nejen s jeho smrtí, ale i se svojí vlastní smrtelností. A děti, které vidí své rodiče pečovat něžně a trpělivě o babičku nebo dědečka, budou schopné v budoucnu podobně samozřejmě posloužit rodičům nebo jiným blízkým lidem.

MÝTUS: Paliativní péče je pouze pro staré lidi.

Je pravda, že většina lidí umírá ve vyšším věku. Umírají však i mladí lidé, umírají i děti. Paliativní péče je poskytována lidem všech věkových kategorií a důraz, který klade na plně žitý život a na zachování důstojnosti pacienta, přichází ke slovu u mladších lidí stejně jako u lidí starších.

MÝTUS: Paliativní péče je vhodná pouze pro pacienty, kteří nepotřebují odbornou péči.

Paliativní péče nemá za svůj hlavní cíl uzdravení pacienta, ale je to vysoce odborný typ péče, který dokáže hledat možnosti, jak pomoci i ve velmi složité situaci. Specializuje se na citlivé a cílené řešení specifických obtíží tělesných i duševních, které se objevují právě v náročném období na konci života. V některých případech může mít i podobu specifické intenzivní péče.

MÝTUS: Paliativní péče je na místě pouze tehdy, kdy už tzv. „nezbývá žádná naděje“.

Když se blíží život ke konci, nabízejí se dvě možnosti: upadnout do beznaděje, protože život už ztratil smysl, nebo prožít zbývající čas co nejplněji. Paliativní péče pracuje s nadějí: nabízí pacientovi účinnou úlevu a rodinám pak možnost společně naplnit, hledat či uzdravit vzájemné vztahy tak, aby se na prožitý čas dalo ohlédnout s vděčností a s vědomím, že tato doba měla smysl a že bylo uděláno všechno, co uděláno být mohlo.

MÝTUS: Paliativní péče je určena jen těm, kdo jsou se smrtí smířeni.

Člověk, který náhle stojí tváří v tvář skutečnosti, že je nevyléčitelně nemocný a jeho smrt se blíží, bojuje nezřídka s beznadějí a vzdorem. Paliativní tým mu může s trpělivostí a něhou pomoci se s touto situací vyrovnávat postupně takovým způsobem a tak rychle, jak si on sám přeje. Hospic spolupracuje se členy rodiny tak, aby tento proces probíhal pokojně podle jejich sil a přání.

MÝTUS: Paliativní péče je určena pouze nemocnému členu rodiny.

Paliativní péče je péčí komplexní a je zaměřena na celou rodinu. Hospic poskytuje zdravotnické, sociální, duchovní i psychologické služby rodině v době pacientovy nemoci a ani po jeho smrti péče nekončí. Různě dlouhý čas se pracovníci a dobrovolníci hospice věnují doprovázení pozůstalých v jejich smutku a pomáhají jim hledat nové jistoty a naděje.

MÝTUS: Pracovníci hospice mohou pomoci umírání urychlit nebo zpomalit.

Paliativní péče umírání nijak neurychluje ani nezpomaluje. Stejně jako při příchodu člověka na svět jsou přítomni lékaři a porodní asistentky se svými zkušenostmi a odbornou péčí, provází paliativní tým člověka na konci jeho života a je připraven odborně zvládat příznaky, které umírání provázejí.

MÝTUS: Hospice jsou náboženské nebo církevní, přijímáni jsou do nich jen věřící.

Hospice, jako jiná charitativní nebo sociální zařízení, jsou poměrně často zřizovány církvemi nebo náboženskými společnostmi. Neznamená to ale, že by automaticky sloužily jen členům církví, natož aby víra byla podmínkou přijetí do péče hospice. Zaměstnanci a dobrovolníci hospice poskytují naplno své schopnosti a dovednosti každému bez rozdílu světového názoru, nikomu svoje náboženské přesvědčení nevnucují a o věcech duchovních rozmlouvají s pacientem či rodinou jen tehdy, projeví-li klienti o takové téma zájem.