Nemocný v domácí péči

Vyrovnat se s tím, že už nejsme soběstační a závisíme na péči okolí, je asi tou nejtěžší zkouškou, jaká nás může v životě potkat. Platí to i pro pečující, kteří často nevědí, jak se v takové situaci chovat, jak pomoci a co je třeba zařídit. Přinášíme zásady péče o těžce nemocné a různá doporučení, která vám mohou vaši roli pečujícího usnadnit a poslední chvíle života nemocného zpříjemnit.

Domácí péče je fyzicky i psychicky vyčerpávající, nemocní i pečující si sáhnou až na kraj svých sil. Je proto nutné dobře si rozdělit úkoly, rozvrhnout síly, pečlivě plánovat a dobře se na ni připravit.

Společná domluva

Abychom péči zvládali, je potřeba svolávat čas od času „rodinnou radu”, tedy nejbližší osoby nemocného, ať už příbuzné nebo přátele. Každý zváží své možnosti a schopnosti a společně vytvoří rozvrh návštěv a rozdělí si seznam úkolů, které je třeba vyřídit. Takové schůzky mají velký význam pro všechny členy. Každý může ventilovat své obavy, sdílet zkušenosti i přinášet nové nápady, jak zlepšit péči, jaké nové pomůcky či služby mohou péči usnadnit a život nemocného zpříjemnit. Je dobré mluvit o nových podnětech a hledat společně ta nejlepší řešení. A je to i vhodná příležitost ke vzájemné psychické podpoře.

Uzpůsobení času

V pečující rodině je potřeba, aby stále někdo mohl být u nemocného. Proto se členové rodiny domluví a zařídí se tak, aby se vystřídali. Je možné si vzít dovolenou nebo tzv. „ošetřovačku”. Také se mohu domluvit se zaměstnavatelem na zkrácení pracovní doby, poskytnutí neplacené dovolené či zkrácení pracovního úvazku.

Uzpůsobení bytu

Pokoj by měl být zařízený lůžkem (nejlépe polohovacím), které bude dobře přístupné ze tří stran. U lůžka je vhodné postavit křeslo, v němž může nemocný trávit čas během dne. Koupelnu a toaletu lze vybavit madly. To vše individuálně dle situace a potřeby nemocného.

Dostupné služby

Závažné onemocnění může vést k ohrožení soběstačnosti, k dlouhodobému upoutání na lůžko, k potřebě ošetřovatelských či sociálních služeb. Na takové situaci se mohou podílet i případná přidružená onemocnění. Seznamte se proto i s ošetřovatelskými možnostmi.

Ošetřovatelské pomůcky i služby jsou obecně dostupné více, než je známo! Některé jsou k dispozici bezplatně v rámci všeobecného zdravotního pojištění (např. návštěvy domácí ošetřovatelské péče, tzv. home care, do výše 3x denně po 1 hodině), jiné za úhradu. „Nemocniční polohovatelná“ lůžka, pomůcky proti proleženinám, klozetová křesla, která mohou stát u lůžka, a jiné pomůcky mohou být i zapůjčeny. I v případě, kdy by nemocný nemohl delší dobu opouštět lůžko, lze účinně zajistit péči v domácím prostředí.

Také je vhodné věnovat pozornost následujícím krokům, které domácí péči usnadní:

Poskytovatelé služeb a pomůcky

Domácí péči usnadňují nejen zdravotníci a ošetřovatelé, ale také služby sociální – především pečovatelská služba a systémy tísňového volání. Vaše fyzické i psychické síly pak můžou šetřit kompenzační pomůcky.

Mobilní hospic

Většina z nás by ráda konec života strávila doma. Rádi bychom až do konce žili pokud možno tak jako dřív, mezi věcmi, které nás životem provázely, a hlavně měli nablízku ty, kteří nám rozumějí. Chceme pít svůj čaj, hledět na květiny, které jsme vypěstovali, jíst na svém talíři, užít své ubývající síly k povídání si s těmi, které máme nejraději. Máme strach z neosobního prostředí nemocnic a z toho, že mnoha našim drobným i velkým trápením nebude rozuměno.

Doma nás ale umírá velice málo. Má to mnoho příčin, jednou je i strach z toho, že to nejde. Pacient se bojí, že bude na obtíž, rodina má obavy, že péči nezvládne. Ve světě se již mnoho let snaží tuto situaci řešit mobilní hospice. Jsou to týmy odborníků (lékaři, zdravotní sestry, sociální pracovníci, psychoterapeuti, duchovní), kteří chodí za pacientem a jeho rodinou a jsou jí odborně k dispozici. Organizovány jsou rozličným způsobem, ale idea je stále tatáž – umožnit dobrý a důstojný konec života v domácím prostředí.

Sociální služby

Pomáhají při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, při osobní hygieně. Donášejí obědy a nákupy, poskytují ubytování nebo pomoc při zajištění bydlení. Pomáhají také s chodem domácnosti, zprostředkovávají aktivizační a terapeutické činnosti, pomáhají při prosazování práv a zájmů nemocných. Na adrese registru poskytovatelů sociálních služeb si můžete vyhledat sociální službu, kterou hledáte. Můžete také nahlédnout do našeho adresáře služeb.

Agentura domácí péče (Home care)

Jedná se o odbornou ošetřovatelskou péči, která je poskytovaná profesionálními zdravotníky. Většinou jde o sesterské zdravotnické úkony jako je aplikace injekcí, převazy, odběry, pohybová léčba atd. Maximální doba poskytování domácí ošetřovatelské péče je 3 × 1 hodina denně 7 dní v týdnu (započítává se i cesta k pacientovi).

Kde a jak žádat?

O péči může požádat nemocný sám, jeho rodina či nemocnice a to vždy na doporučení ošetřujícího lékaře – indikace, rozsah a délka poskytované péče je tedy vždy určena ošetřujícím lékařem.

Kdo ji poskytuje?

Zařízení poskytující agentury domácí péče (home care ) jsou státní, privátní či církevní.

Kolik stojí?

Ošetření je hrazeno zdravotními pojišťovnami podle seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami. Některé nadstandardní výkony platí nemocný či rodina.

Odlehčovací služby (respitní péče)

Respitní pobyt přináší pomoc pečujícím o nemocného doma – umožňuje umístit nemocného na jeden až tři měsíce do ošetřovatelského zařízení. Cílem je umožnit odpočinout si na určitou dobu od péče a nabrat nové síly nebo poskytnout čas na vyřízení osobních záležitostí apod.

Kdo ji poskytuje?

Sociálně ošetřovatelská zařízení, která zřizují obecní úřady (městské části) nebo nestátní subjekty.

Kolik stojí?

Ceny jsou různé v závislosti na poskytovateli.

Pečovatelská služba

Pečovatelská služba je terénní nebo ambulantní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, a rodinám s dětmi, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba poskytuje ve vymezeném čase v domácnostech osob a v zařízeních sociálních služeb vyjmenované úkony.

Služba obsahuje tyto základní činnosti:

  • pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu
  • pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu
  • poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy
  • pomoc při zajištění chodu domácnosti
  • zprostředkování kontaktu se společenským prostředím

Kolik stojí?

Ceny jsou různé v závislosti na poskytovateli. Orientačně se jedná o 100 kč/hod. a výše v závislosti na typu poskytované pomoci viz výše.

Osobní asistence

Osobní asistence je terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba se poskytuje bez časového omezení, v přirozeném sociálním prostředí osob a při činnostech, které osoba potřebuje.

Služba obsahuje zejména tyto základní činnosti:

  • pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu
  • pomoc při osobní hygieně
  • pomoc při zajištění stravy
  • pomoc při zajištění chodu domácnosti
  • výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti
  • zprostředkování kontaktu se společenským prostředím
  • pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí

Následná péče

Následnou lůžkovou péčí se rozumí poskytování zdravotní péče při pobytu na lůžku, pokud pominuly zdravotní důvody k poskytování akutní lůžkové péče, nemocným:

  • u kterých byla stanovena diagnóza a došlo ke zvládnutí náhlé nemoci nebo náhlého zhoršení chronické nemoci
  • jejichž zdravotní stav je stabilizovaný tj. nelze očekávat zvrat stability vyžadující akutní lůžkovou péči

Kdo ji poskytuje?

Následná lůžková péče je poskytována především v léčebnách dlouhodobě nemocných (LDN), v odborných léčebných ústavech, v domovech důchodců a jiných ústavech sociální péče nebo v nemocnicích v rámci lůžek následné péče.

Kde a jak žádat?

Umístění do LDN se řídí trvalým bydlištěm nemocného, jde většinou o přeložení pacienta z nemocnice. Přijetí doporučuje ošetřující lékař a schvaluje primář léčebny. Žádost o umístění do domova důchodců, doložená údaji o zdravotním stavu a výši důchodu zájemce, se podává na sociálních odborech obecních úřadů dle trvalého bydliště žadatele.

Pomůcky

Kompenzační pomůcky pomohou nemocnému k lepší kvalitě života a pečujícím ke snadnější péči. Některé z nich najdete v půjčovnách pomůcek, některé je možné snadno získat na předpis u praktického lékaře, u některých je nutné, aby je předepsal lékař např. s odborností neurologie, ortopedie, resp. rehabilitace.

Polohovací

  • Elektrické polohovací lůžko
  • Hrazda s hrazdičkou
  • Opěrka pod záda
  • Podhlavník do lůžka
  • Podstavce pod nohy postele
  • Pomůcky pro polohování

Antidekubitní

  • Antidekubitní matrace aktivní nízká
  • Antidekubitní matrace aktivní vysoká
  • Antidekubitní matrace pasivní
  • Antidekubitní podložka do vozíku
  • Antidekubitní podložka pasivní (dekuba)
  • Podložka pod paty
  • Podložní kruh

Toaletní

  • Močová láhev
  • Nástavec na WC
  • Podložní mísa
  • Toaletní židle

Pro hygienu

  • Madlo na vanu
  • Nafukovací vana
  • Pojízdná sprchová židle
  • Protiskluzová podložka do vany
  • Sedačka do vany, na vanu
  • Sprchový WC vozík
  • Vanový elektrický zvedák

Lokomoční – pro snadnější pohyb

  • Chodítko
  • Francouzské hole a berle
  • Mechanický vozík
  • Podložka pro přesun
  • Transportní pomůcky (červený program)
  • Závěsný elektrický pojízdný zvedák
  • Žebříček do postele

Pro podporu dýchání

  • Koncentrátor kyslíku
  • Pračka vzduchu
  • Ultrazvukový koncentrátor
  • Zvlhčovač vzduchu

Při inkontinenci

  • Vložné pleny
  • Fixační kalhotky
  • Plenkové kalhotky navlékací
  • Plenkové kalhotky
  • Podložka absorpční

Jiné

  • Lineární dávkovač léků
  • Odsávačky
  • Přípravky k ošetření pokožky
  • Stolek k lůžku
  • Stomické pomůcky

Základní body péče

V domácí péči přebírá roli ošetřovatelů v nemocnici rodina. Je proto potřeba osvojit si základní ošetřovatelské dovednosti.

Zajištění příjmu potravy a tekutin

Potřeba jídla a pití se ke konci života zmenšuje. Někdy, nutíme-li nemocného do jídla, zbytečně zatěžujeme organismus a mohou nastat obtíže s vyprazdňováním. Připravujeme lehká, snadno poživatelná a stravitelná jídla a to v malém množství, častěji za den. Spíše dbáme na příjem tekutin. Střídáme různé nápoje (čaj černý, čaj ovocný, vodu, džus, minerálky, ale i kakao, bílou kávu…) vždy podle chuti nemocného. Dožaduje-li se pacient sklenky piva či vína, nerozpakujeme se a dáme mu ji.

Tišení bolesti a podávání léků

O tišení bolesti se domlouváme s ošetřujícím lékařem a konzultujeme též se sestrou z domácí péče. Společně hledáme nejúčinnější způsob, jak bolest tlumit. Možností je mnoho, od podání léku ústy (tablety, kapky) přes injekce do svalu (jednorázové), injekce s dávkovačem pod kůži až po analgetické náplasti, které mají dlouhodobý účinek a mění se po 72 hodinách. Potřebuje-li nemocný nějaké další léky, naordinuje a předepíše mu je ošetřující lékař.

Více informací o léčbě bolesti

Dohled na vyprazdňování nemocného

Dbáme na prevenci vzniku zácpy, která vzniká nedostatkem pohybu, nedostatečným příjmem tekutin a často bývá vedlejším účinkem některých léků. Proto podáváme nemocnému jídla bohatá na vlákninu, dostatečné množství tekutin a v případě potřeby projímadla. Bereme v potaz, jaké množství potravy nemocný přijímá. Když pacient opravdu téměř nejí, nebudeme se znepokojovat tím, že nechodí často na stolici.

Při inkontinenci (samovolný únik moči, stolice) používáme speciální pomůcky: savé podložky, pleny či plenkové kalhotky. Tyto pomůcky předepisuje ošetřující lékař a jsou hrazeny pojišťovnami.

Osobní hygiena

Provádění hygieny je závislé na stavu nemocného. Je-li schopen přepravy do koupelny, může se, eventuelně za pomoci různých pomůcek (znovu viz Kompenzační pomůcky), vykoupat či osprchovat. Pokud je nemocný slabý a jeho přeprava do koupelny není možná, provádíme hygienu na lůžku. Použijeme umývadlo, žínku, ručníky, kosmetické přípravky (zdravotní kosmetika pro nemocné, mýdlo, ochranné a masážní krémy). Po umytí ošetříme pokožku (promazání, masáž) a oblékneme čistou košili či pyžamo. Vyměníme podložku, dle potřeby i prostěradlo či povlečení.

Veškerou péči přizpůsobujeme aktuálnímu stavu nemocného. Zatímco zkraje můžeme dbát o jakýsi denní režim, zvláště tehdy, je-li v domácnosti více lidí, později ustupují všechny běžné biologické potřeby a nemocný přestává jíst, pít. I časový rytmus se mění, nemocný stále více podřimuje i během dne. Přestává mít zájem o dění kolem sebe, o sledování TV, poslouchání rozhlasu či četbu novin. Zásadní péčí se stává tišení bolesti a účastná přítomnost blízkých.

Možné komplikace

Sucho v ústech při celkové dehydrataci nemocného nebo jako vedlejší účinek některých léků řešíme podáváním kostky ledu na cucání nebo podáváme ledovou tříšť. Je možné zmrazit ovocnou šťávu, vhodný je ananasový džus (pro obsah vlákniny, vitamínů a přiměřenou kyselost). Lze také zmrazit mulový čtverec (kapesník) namočený ve šťávě a dát jej cucat nemocnému. Úlevu může přinést přiměřená konzumace kyselých bonbonů (ovocné, citronové). Pomoci může, položíme-li nemocnému na jazyk nesolené sádlo či jiné mastné potraviny, můžeme též podat lžíci smetany. Nezapomeneme mazat rty. Je rovněž možné koupit speciální tyčinky k vytírání a zvlhčování úst (bývají např. s citronovou příchutí).

Nechutenství, nevolnost v konečné fázi nevyléčitelného onemocnění nebo jako vedlejší účinek některých léků je běžná. Nemocný si sám řekne, na co má chuť. Nabízíme smetanovou zmrzlinu, kompoty, ovocné přesnídávky, masové vývary… Můžeme podávat Nutridrink, který lze koupit v lékárně. Má nepříjemnou škrobovou chuť, která se dá odstranit přidáním instantní kávy a dobrým vychlazením. Pokud má nemocný chuť, podáváme pivo po malých dávkách (podporuje trávení, obsahuje vitamíny a je kalorické).

Zvracení jako vedlejší účinek léčby či příznak choroby při postižení zažívacího traktu řešíme uložením nemocného do zvýšené polohy (do polosedu). Podáváme vychlazenou a odstátou coca-colu, studené nápoje, led.

Zácpa se vykytuje někdy jako vedlejší účinek při podávání některých léků, zejména opioidů. Hlavně podáváme dostatečné množství tekutin, dále pak stravu bohatou na vlákninu (celozrnné pečivo, ovoce, zelenina, fíky, hrozinky, hroznové víno). Před jídlem lze podat lžíci olivového oleje. Můžeme uvařit čaj z listu senny (kasie), který má projímavý účinek. Dalším krokem je použití projímadel Lactulosa (ráno polévkovou lžíci, popřípadě ráno i večer), Guttalax (20gtt), glycerinových čípků. Pokud nemocný dostává opioidy (tablety, injekce, náplasti), je obyčejně nezbytné užívání projímadla, a to již jako prevence zácpy, nikoliv až po týdnu od zahájení léčby. Zácpa při užívání opioidů je častou komplikací a trvá zpravidla po celou dobu jejich užívání.

Ztížené dýchání nemocného lze řešit posazením do křesla nebo zvednutím podhlavníku a uvolněním oděvu u krku. Otevřeme okno, což působí též na psychiku nemocného. Hrudník a záda můžeme natřít kafrovým mazáním a při ztíženém odkašlávání doplníme jemnou poklepovou masáží. Poklepáváme prsty od pasu vzhůru, postupně kolem hrudníku. Vhodným doplňkem péče může být též aromaterapie.

Místnost, kde nemocný leží, by měla být větraná, můžeme použít též pračku vzduchu. Dobře může posloužit i obyčejný ventilátor, který vzduch v místnosti rozhýbá a působí pozitivně na psychiku nemocného. Vlhkost vzduchu zajistíme odpařovači na topení nebo přes radiátor můžeme přehodit mokrý ručník. U nemocných s dechovou nedostatečností můžeme i doma podat kyslík pomocí koncentrátoru kyslíku (koncentruje kyslík ze vzduchu, není nutná kyslíková bomba). Je možné zajistit zapůjčení koncentrátoru kyslíku.

Tišení bolesti je důležité. Nenecháváme člověka trpět. Neexistuje bolest, kterou by nebylo možné velmi účinně tlumit. O tišení bolesti se domlouváme s ošetřujícím lékařem a konzultujeme též se sestrou z domácí péče. Společně hledáme nejúčinnější způsob, jak bolest tlumit. Možností je mnoho, od podání léku ústy (tablety, kapky) přes injekce jednorázové, injekce s dávkovačem pod kůži až po analgetické náplasti, které mají dlouhodobý účinek a mění se po 72 hodinách. Potřebuje-li nemocný nějaké další léky, naordinuje a předepíše mu je praktický či ošetřující lékař.

Rehabilitace

Do oblasti rehabilitace patří nejen aktivní cvičení a chůze. Patří sem také pasivní cvičení, masáže a dechová cvičení. Součástí rehabilitace je též polohování a nácvik přesunu nemocného z lůžka na vozík či na křeslo. Rehabilitace podporuje prokrvení a okysličení tkání, napomáhá udržení hybnosti kloubů a svalového napětí, má blahodárný vliv na psychiku.

Zanedbatelný není ani sociální aspekt, tedy kontakt a spolupráce nemocného s pečujícím. Například je-li nemocný při vědomí a má náladu, může na lůžku udělat jeden či dva hluboké nádechy se vzpažením. Nemá-li dost sil, nadechuje a vydechuje bez práce paží. Tak se může stát dechové cvičení příjemně stráveným časem spolu s pečujícím.

Také masáže jsou vhodným prvkem, kterým doplňujeme péči o nemocného. Není nutné provádět předpisové masáže, spíše jde o samotný tělesný kontakt, který může dodat nemocnému sílu a naději. Může jít například o hlazení či promazávání pokožky nemocného.

Rehabilitaci lze zařadit do denního režimu i v případě, že je nemocný umístěn v lůžkovém sociálním zařízení. Rehabilitace může mít na nemocného pozitivní vliv, záleží na zdravotním stavu a individuálním přístupu. V rámci domácí péče existují rehabilitační sestry, které docházejí cvičit s nemocnými buď domů, nebo do těchto zařízení. Poukaz předepisuje jednou měsíčně obvodní (ošetřující) lékař.

Prevence proleženin

Nemocný upoutaný na lůžko je vážně ohrožen vznikem proleženin, tvz. dekubitů. K proleženinám dochází zejména v místech, kde je na těle nejméně svalové hmoty, tam, kde pokožka bezprostředně naléhá na kost či kloub. Nejohroženějšími místy jsou v poloze na zádech zejména paty, lokty a záda v krajině bederní a křížové. V poloze na boku se jedná o rameno, kyčel, hřeben pánevní kosti, žebra, loket, kotník. V polosedě pozor na lopatky, obratle a křížovou oblast. Vsedě sedací kosti a paty zespodu. Pozor na možnost výskytu proleženin na hlavě!
Tlakem, tedy váhou těla, je v těchto místech omezené prokrvení tkáně. Není-li tkáň prokrvená, není ani vyživována a může dojít k různým změnám, dokonce až k jejímu odumření. Prvním příznakem tvorby proleženin je zčervenání kůže s následnou tvorbou puchýřů.

Pozor! Při polohování dbáme na to, aby velké klouby na sebe netlačily. V poloze na boku vložíme nemocnému mezi kolena polštářek. Mohly by se totiž vytvořit proleženiny na vnitřní straně obou kolen.

Jak předcházet proleženinám

Polohováním. Nemocný v určitých intervalech mění polohu těla (na jednom boku, na zádech, na druhém boku, vsedě…). Většinou polohujeme ve dvouhodinových intervalech, dle aktuálního stavu a individuálních požadavků můžeme tuto dobu upravit. Polohu těžko pohyblivého pacienta zajistíme pomocí polštářů či molitanových podložek.

Péčí o pokožku a úpravou lůžka. Aby nevznikaly na kůži opruzeniny a proleženiny, dbáme na to, aby pokožka byla čistá a suchá. Zajistíme přístup vzduchu na ohrožená místa. Pokud je kůže suchá (šustivá), je náchylná k drobným záděrám a poraněním. Proto dbáme na dostatečné promazávání.

Lůžko musí být suché a čisté, prostěradlo či podložka bez skladů a nerovností, aby nedošlo k otlačení a poranění pokožky.

Jemnými masážemi. Jemným masírováním podporujeme prokrvení tkáně. Používáme jemně mentolové mazání, popřípadě kosmetiku pro těžce nemocné. Taková mazání ale používáme pouze jako jako prevenci! Je- li již porušená kůže, nemažeme již mentolovým mazáním, ale konzultujeme se sestrou, eventuelně s lékařem další léčbu.

Antidekubitními pomůckami. Přečtěte si podrobné texty Proleženiny a Prevence vzniku dekubitů, které napsal pan Milan Čok.

Ostatní péče

Při delším upoutání nemocného na lůžko nezapomínejte, že by měl zůstat aktivní. Pokoušejte přehlušit vjem nemoci vjemy příjemnými. Nepodceňujte péči o pokožku a kosmetickou úpravu. Vůně povzbudí každého, a pečlivá upravenost posílí důstojnost a respekt k sobě samému.

Zubní či oční lékař, psycholog

Ve stávajícím zdravotním systému není možné provádět odborné vyšetření mimo příslušnou ordinaci, alespoň ne hrazené pojišťovnami. Pokud proto rodina zjistí, že nemocný potřebuje odborné vyšetření, musí kontaktovat praktického lékaře, který vystaví na vyšetření žádanku. Praktický lékař vystavuje také žádanku na převoz sanitou. Kromě sanity můžeme využít služeb některé soukromé dopravní společnosti, která provozuje přepravu nemocných (pohyblivých i na vozíčku). Pokud máme na převoz poukaz, službu neplatíme (hradí ji pojišťovna). Když nemáme poukaz, lze službu rovněž využít a zaplatit přímo na místě při převozu.

Služby kadeřníka, holiče, pedikérky

Takové služby mají dopad nejen na estetické vnímání a psychiku. Zejména pedikúra je důležitá. Zarostlé nehty na nohou jsou bolestivé a mohou bránit i v chůzi, která by jinak byla možná. Zvláště u pacientů s diabetem (cukrovkou) dbáme na správné ošetření nehtů na nohou.

I u osob dlouhodobě upoutaných na lůžko by měla být samozřejmostí pečlivá úprava vlasů. Lze zajít do kadeřnictví v ulici nebo se zeptat u svého kadeřníka. Někdy jsou tyto služby k dispozici za poplatek při sociálních zařízeních nebo při agenturách domácí péče.

Péče o kulturní potřeby nemocného

Patří sem možnost kulturního vyžití i kulturnost prostředí. Zlepšit prostředí můžeme spolu s nemocným drobnými úpravami pokoje, např. v okolí jeho lůžka pověsíme obrázky, přineseme vázu na květiny či drobné doplňky. Můžeme přesunout i nábytek. Vždy dbáme na to, aby naše úpravy nepřekážely při ošetřování nemocného a aby nevadily spolubydlícím.

Kulturní vyžití, které často spočívá pouze ve sledování televizního programu, lze obohatit poslechem hudby či mluveného slova, a to z rozhlasu nebo z různých zvukových nahrávek. Kazety, na nichž jsou nahrané celé knihy, jsou k zapůjčení v knihovnách (např. Knihovna Cesty domů má širokou nabídku audioknih) a zakoupit je lze dnes již v leckterém knihkupectví.

Některá sociální zařízení vozí své klienty, kteří mají zájem, i na divadelní představení.

Může též docházet arteterapeut, který s nemocnými maluje a vytváří různá výtvarná díla. Těmito výtvory je možné opět zvelebovat společné prostory zařízení. Lze si také naplánovat návštěvu s dětmi, nachystat si činnost a pomůcky a společně pak něco vyrobit.

Spirituální péče

Spirituální péče může mít různou podobu. Spočívá v naplňování duchovních potřeb nemocného, jako jsou např. potřeba uvažování o duchovních věcech, potřeba vytvářet, udržovat či napravovat vztahy, potřeba utřídit si hodnoty, potřeba číst duchovní literaturu, poslechnout si bohoslužby, setkávat se s duchovním, mluvit o smyslu a o svých postojích či pochybnostech, modlit se, přijímat svátosti aj.

Jedenkrát týdně, ne vždy nutně v neděli, bývá sloužena mše. Pokud do zařízení nedochází kněz, rodina může na přání nemocného zařídit odvoz na bohoslužby nebo domluvit návštěvu duchovního přímo u nemocného. Je téměř vždy možné sehnat duchovního té církve, ke které se pacient hlásí.

Duchovní péči lze spatřovat též v rozmluvě s nemocným. Důležitý je vztah doprovázejícího k doprovázenému. Předpokládá zájem, respekt k jedinečnosti nemocného, ochotu mluvit s ním o smyslu života, umění naslouchat a sdílet s ním pocity, prožitky a vzpomínky… zkrátka doprovázet ho. Duchovní péči na této úrovni může poskytovat každý, kdo přichází s nemocným do styku: rodina, přátelé, lékaři či členové ošetřovatelského týmu.

Pokud si nemocný přeje přivolat kněze nebo jinou duchovní osobu, vždy mu vyhovíme.

Ústavní péče

Pokud z důvodu ošetřovatelské náročnosti či nedostupnosti ošetřovatelských služeb není možný pobyt v domácím prostředí, nastupuje péče ústavní.

Ve chvílích, kdy docházejí síly a péče o nemocného doma již není možná nebo je potřeba alespoň na čas si oddychnout, je možné využít péče v lůžkových hospicích. Kromě nemocničního ošetřování a hospicových pobytů existují také možnosti dlouhodobého ústavního ošetřování v rámci tzv. následné péče ve specializovaných léčebných ústavech či v léčebnách pro dlouhodobě nemocné (LDN).

Pokud jsou v místě bydliště kapacity těchto zařízení nedostatečné, bývají nemocným nabízeny pobyty ve vzdálených regionech. Pokud by tím byl narušen kontakt s rodinou a s blízkými osobami, nemusí nemocný s umístěním ve vzdáleném zařízení souhlasit. Má právo na ošetřování ve svém přirozeném prostředí.

Pokud byste nezískali uspokojivou pomoc a uspokojivé informace o ošetřovatelských službách u svého praktického či ošetřujícího lékaře, obraťte se v záležitostech paliativních postupů na hospicová zařízení nebo na zdravotního radu v místě svého bydliště. Využít můžete také webové stránky www.prvnikrok.cz.

Nemocný v ústavní péči

Pokud je nemocný umístěn v nemocnici nebo ústavu, běžnou každodenní péči obstarává personál onoho zařízení. Jde zejména o naplňování fyziologických potřeb, tedy o péči o tělo (příjem potravy a tekutin, vyprazdňování, podávání léků, polohování, hygiena…). Tato péče je poskytována v nemocnici, v sociálním zařízení i v hospici. Rozdíl je v tom, že pobyt v nemocnici je bezplatný, tj. je hrazen zdravotní pojišťovnou, zatímco na pobyt v hospicích a v sociálních zařízeních si pacient doplácí.

V nemocnici je také zajištěn přísun potřebných léků a pomůcek, ne tak v sociálním zařízení. Tady je potřeba sledovat stav zásob léků a pomůcek, a pokud docházejí, rodina zajistí u obvodního lékaře jejich předepsání, vyzvedne je v lékárně či zdravotních potřebách a doručí do zařízení. Nemocný tedy dostává péči o tělo. Čeho se mu však většinou nedostává, je soukromí, respekt, pocit bezpečí a pocit sounáležitosti. Zde je právě prostor pro rodinu a přátele.

Návštěvy nemocných

Bohužel ještě i dnes existují zdravotnická zařízení, kde stále platí někdejší „NÁVŠTĚVY středa 16 – 17, neděle 15 – 17”. V 2. bodě Etického kodexu práv pacienta můžeme číst: „Pacient má při hospitalizaci právo denně se stýkat se členy své rodiny či přáteli…” (viz Etický kodex práv pacienta). Ve většině nemocnic můžeme navštěvovat nemocného denně odpoledne, po dohodě s personálem i mimo tento čas. V hospicích je možnost trávit s nemocným celých 24 hodin denně. V hospici je též běžné, že si nemocný vyzdobí pokoj podle svých přání a zvyklostí, aby co nejvíce připomínal domov (fotografie, obrázky…).

Co nosíme na návštěvy do nemocnic?

Většinou bonboniéru, různé pamlsky, džusy, květiny. Jako člen rodiny pak můžete zaznamenat hromadící se bonboniéry v nočním stolku nemocného a kvanta nápojů v okolí lůžka. Tady si dobře uvědomíme, že to, co nemocnému chybí, opravdu není jídlo a pití. Na konci života se potřeba jídla většinou zmenšuje a zmenšuje, až zcela vymizí, objevuje se nechutenství či rozličné chutě, které se však velmi často mění. Proto přineseme nemocnému cokoliv, na co má chuť, bez ohledu na dřívější diety. Jídla přineseme jen malé množství – může se jednat jen o dvě, tři sousta, která nemocný přijme, nebo nenosíme nic a zařídíme se podle aktuálního stavu a chutí. Květiny v přiměřeném množství mohou zvelebit prostředí a potěšit nejen nemocného.

Jak často za nemocným?

Jak jen to jde. V potaz je třeba brát situaci, možnosti a schopnosti pečujícího. Někdo zajde na návštěvu denně třeba jen na chvilku, někdo přijde jen jednou či dvakrát týdně, ale vyhradí si na návštěvu hodinu či déle, v klidu se u nemocného posadí a pobudou spolu. Jak se zachovám u nemocného blízkého? Mohu přinést fotografie, mohu vyprávět o sobě a dalších členech rodiny, mohu si nechat vyprávět od nemocného… i jen mlčet, držet jej za ruku a být s ním. Je možné také převzít část péče a nemocného nakrmit, umýt, učesat, natřít tělo krémem, převléci… V klidu, důkladně, s láskou. Když je příznivé počasí a okolnosti to dovolují, mohu vzít nemocného na vozíku ven. (Buď mám vlastní vozík, nebo bývá k zapůjčení přímo v ústavu.) Vydáme se na procházku parkem nebo do kavárny na kávu, zkrátka uděláme si společně pohodu. Z maličkostí a společně prožitých chvil může nemocný dlouho čerpat sílu v nemoci a odloučení od rodiny. Vícečetná rodina se domluví na termínech návštěv, aby nechodili všichni najednou.

Úmrtí v domácnosti a organizace pohřbu

Poslední okamžik a rozloučení s naším blízkým bychom si neměli nechat ničím narušit. K tomu je ale třeba se na takovou chvíli dobře připravit, protože kromě bolesti a smutku sebou nese i několik nepříjemných byrokratických povinností.

Jak poznám, že došlo k úmrtí?

  • člověk nereaguje – a to ani na silné hlasové podněty, ani na bolestivé podněty (můžete zkusit štípnout do ruky)
  • není patrné dýchání (chybí pohyby hrudníku, přiložíte-li ucho k ústům zemřelého, není nic slyšet, také je možné přiložit k ústům zrcátko a vyzkoušet, jestli se zamlží nebo ne)
  • puls není hmatný ani na krčních tepnách
  • při rozevření oka je zornice široká a nereaguje na světlo, někdy oči zůstávají otevřené a nejdou zavřít

Nejeví-li člověk známky života a smrt se u něho dala očekávat, ať už z důvodu vážné nemoci nebo vysokého věku, můžeme postupovat takto:

  • uložit zesnulého do vodorovné polohy – vyndat polštář a další podložky. Je lepší, když necháte tělo přikryté dekou, pomaleji dochází k vychladnutí těla
  • ztlumit topení, otevřít okno, je vhodné zapálit svíčku a v klidu se rozloučit
  • zavolat příbuzným, kteří by se chtěli také ještě rozloučit
  • zavolat praktického lékaře (PL) a požádat jej o návštěvu, aby konstatoval úmrtí

Proč mám volat právě praktického lékaře?

On je ten, kdo nemocného znal, předepisoval mu léky, a tak by měl nejlépe vědět, jakými nemocemi zemřelý trpěl a co bylo pravděpodobnou příčinou smrti. Kromě toho, konstatování smrti a sepsání ohledacího protokolu je v kompetenci praktického lékaře. Pokud se někdo stará doma o těžce nemocného či starého člověka, je dobré informovat praktického lékaře o tom, že si přeje pečovat o blízkého doma až do konce, a vyžádat si od něho předem i lékařskou zprávu o jeho zdravotním stavu.

Pokud je praktický lékař nedosažitelný, třeba o víkendu, voláme Zdravotnickou záchrannou službu, linku 155. Zde je potřeba nahlásit, že se jedná o očekávané úmrtí. Pro takový případ je dobré mít doma přichystané lékařské zprávy, případně výsledky a nálezy z různých vyšetření absolvovaných v posledních letech, týdnech, dnech. Z těchto zpráv může lékař, který zesnulého neznal, vyčíst diagnózy onemocnění, kterými trpěl, a snáze určit příčinu smrti.

Pozor – v případě, že zemřelý neměl trvalé bydliště v místě, kde zemřel, je možné, že přivolaný lékař bude chtít vyrozumět Policii ČR a může kvůli tomu docházet k nepříjemným situacím. Byt se po té musí zapečetit.

Policii ČR je nutné volat bezprostředně po nalezení mrtvého těla v případě, je-li podezření na sebevraždu nebo trestný čin. V takovém případě se zesnulým nikterak nemanipulujeme.

Co přichystat před příjezdem lékaře (hodí se mít připraveno již před úmrtím):

  • OP zemřelého
  • jeho kartičku pojištěnce
  • rodný a oddací list
  • lékařské zprávy, další nálezy

Ohlášení úmrtí

Je dobré vědět, že na ohlášení úmrtí není stanovena žádná zákonná lhůta. Jediný stanovený časový interval je, že při úmrtí ve zdravotnickém zařízení musí zůstat tělo zemřelého 2 hodiny na lůžku. V domácím prostředí toto není nijak specifikováno. Logický a všude ve světě praktikovaný postup je, že lékař pro konstatování smrti musí vidět posmrtné změny, které jsou jistými známkami smrti (posmrtné skvrny a posmrtná ztuhlost jsou tzv. jisté známky smrti a nastupují během několika hodin po úmrtí, 2-5 hod). U nás takový předpis není a někteří lékaři, hlavně ZZS (Zdravotnická záchranná služba) chtějí být volaní ihned po úmrtí, jiní ctí interval 2 hodin. (viz Zákon o pohřebnictví).

Dojde-li k úmrtí v noci a vy čekáte do rána, kdy budete volat praktického lékaře, musíte počítat s tím, že zemřelý člověk po nějakém čase ztuhne (jedná se o hodiny). Proto, chcete-li jej sám (či s příbuznými) umýt a obléknout, je dobré tak učinit, než dojde ke ztuhnutí. Jinak mytí a oblékání zesnulého provádí pohřební služba.

Lékař, který přijde konstatovat smrt, vyplní List o prohlídce mrtvého v několika exemplářích, originál si odnese s sebou a kopie nechá u vás pro pohřební službu.

Pokud je k ohledání přivolán lékař ze záchranné služby (155), může se stát, že nařídí pitvu a tělo odveze na patologii jiná pohřební služba, než jste si vybrali. V takovém případě lékař vyplní příkaz k převozu, který je posledním úkonem hrazeným zdravotní pojišťovnou. Od této pohřební služby dostanete informace, kam jej odváží, a lísteček s kontaktní adresou a telefonem. Potom můžete zavolat vámi vybranou pohřební službu, které nahlásíte jméno, rodné číslo, čas úmrtí a místo, kam byl zesnulý odvezen.

Pohřební služba

Pohřební službu si můžete vybrat a kontakty zjistit na internetu. Pohřební služby obvykle provádějí odvoz zesnulých nonstop, čili mohou přijet i v noci. Záleží, jak se s nimi domluvíte. Můžete také odvoz odložit a počkat na příbuzné či známé, kteří by se chtěli ještě rozloučit. Pohřební služba potom přijede a odveze zesnulého a všechny kopie protokolu. Zaměstnanci pohřební služby vám řeknou, kdy a kam máte přijít v příštích dnech domluvit pohřeb.

S sebou budete potřebovat svůj platný OP a také OP a rodný list zesnulého, protože pohřební služba za vás může (chcete-li) zařídit záležitosti na matrice, která bude vystavovat úmrtní list.
I když je třeba v takové chvíli zařídit formální věci, je dobré najít si čas na rozloučení se zemřelým. Udělat tečku, vzdát mu hold, projevit úctu. Rozloučení usnadní i vyrovnávání se se ztrátou.

Praktické informace o organizaci pohřbu

Pohřeb je pro truchlící jakýmsi přechodovým rituálem. Pohřební rituál v podstatě veřejně uvádí pozůstalé do jejich nového stavu. Nemají-li pozůstalí žádné zkušenosti s organizací pohřbu, může v nich samotná představa organizace pohřbu vyvolávat další vlnu zmatku či chaosu. Je proto důležité, aby jim buď někdo blízký z rodiny nebo někdo jiný poskytl dostatek praktických informací o organizaci pohřbu.

Optimální dobou pro vykonání pohřebního obřadu je zpravidla 56 dní po úmrtí.

Pohřeb je možné zadat u kterékoli pohřební služby. Pohřební službu si vybírá rodina. Přivolaný lékař nesmí dělat žádné pohřební službě reklamu, tedy ani nějakou konkrétní doporučovat. Kontakty naleznete případně na internetu. Výhodou je, přestože na to často myšlenky nemáme, když si informace o kvalitě jednotlivých pohřebních služeb získáme předem. Můžeme pak předejít nepříjemným překvapením a stresu – pohřební služba vám například sdělí, jak zemřelé převáží, jestli v rakvi nebo ve vaku atd. Pokud se vám přesto stane, že zemřelého odveze pohřební služba, kterou jste si nevybrali (z nemocnice i z domácnosti), máte právo si pohřeb jít domluvit tam, kde si to přejete vy.

Podmínkou sjednání pohřbu je předložení občanského průkazu zemřelého a občanského průkazu toho, kdo zajišťuje pohřeb (případně ještě rodný list zemřelého).

Zemře-li váš blízký doma, je nutné při sjednávání pohřbu doložit List o prohlídce mrtvého. Tento list vyplňuje praktický lékař nebo lékař lékařské služby první pomoci.

Platba pohřbu se zpravidla provádí při objednávce. Je třeba počítat s tím, že základní cena pohřbu se může pohybovat v rozmezí 1520 tisíc korun. Záleží na konkrétním pohřebním ústavu a na požadovaných službách.

Některé pohřební služby provozují 24 hodin denně bezplatnou informační linku, na které zodpoví vaše dotazy týkající se organizace pohřbu.

Pohřební ústavy nabízejí pomoc při zhotovení smutečního oznámení neboli parte. Parte obsahuje především základní údaje o tom, kdo a kdy zemřel a kde a kdy bude mít pohřeb. Na parte je třeba uvést jména nejbližších příbuzných a adresu, na kterou je možné posílat písemné kondolence. Parte může obsahovat i poděkování za projevy soustrasti a květinové dary.

Je možné zvolit následující varianty pohřbu:

Zpopelnění bez obřadu. Jedná se pouze o zpopelnění bez provedení smutečního obřadu v obřadní síni. Na přání pozůstalého je možné zajistit přítomnost u kremace nebo provedení zpopelnění v přesně stanovenou hodinu.
S obřadem. Rozloučení v obřadní síni nebo v kostele s následným zpopelněním (kremací).

V současné společnosti je nejčastějším způsobem pohřbu kremace neboli zpopelnění. Spalování se děje žhavým vzduchem. Popel se poté předává ve speciální schránce – urně – příbuzným. Pokud si přejete uložení urny, je možné ji uložit v kolumbáriích, urnových sklípcích nebo hrobech. Urnu s ostatky vašeho blízkého můžete uložit i jinde, třeba také u vás doma. Popel zesnulého je možné rozprášit.

Obřad v krematoriu

Zpravidla se skládá z následujících fází (některé lze vynechat, pokud si to rodina přeje): oznámení pohřbu prostřednictvím parte, rozloučení s mrtvým u rakve v předsálí obřadní síně, slavnostní rozloučení ve smuteční síni nad rakví (2-3 hudební skladby, hudba živá nebo reprodukovaná, případně proslovy obřadníka či příbuzných) a ukončení obřadu pádem opony. Je dobré vědět, že i na obřad v krematoriu můžeme pozvat kněze či jinou duchovní osobu, která našeho zesnulého znala. Projev takového člověka bývá osobnější a příbuzné potěší více, než formalizovaný projev profesionálního obřadníka krematoria. Zpravidla pak navazuje pohřební hostina nebo alespoň malé pohoštění smutečních hostů.

Objednavatel pohřbu má mít na zřeteli, že je zákazník a že pohřební službě bude za obřad platit on. Není třeba nechat si vnucovat od pohřební služby úkony, hudbu či obřadnosti, které se nám moc nelíbí.

Obřad rozloučení před kremací nemusí proběhnout v obřadní síni krematoria, i když je to nejběžnější. Může se konat např. v kostele. Pohřební služba zajistí, aby byl zesnulý vystaven v rakvi v kostele v určenou hodinu. Po církevních obřadech zajistí převoz rakve do krematoria. Takový obřad probíhá podle domluvy s knězem, varhaníkem, jinými hudebníky, dalšími příbuznými.

Květiny, které jsme objednali k pohřbu nebo je dostal zesnulý od dalších účastníků pohřbu, můžeme po obřadu odvézt, ozdobit jimi stoly na pohřební hostině, případně je odvézt na hřbitov, na oblíbené místo našeho zesnulého apod.

Pohřeb s uložením do země

Pokud se příbuzní rozhodnou pro klasický církevní pohřeb a následné uložení do země, vyhledají příslušného faráře nebo kněze a domluví s ním podrobnosti.

Současná církevní forma pohřbu se většinou skládá z následujících fází: oznámení úmrtí zvonem, oznámení pohřbu prostřednictvím parte, rozloučení s mrtvým u rakve v kostele, smuteční průvod na hřbitov, rozloučení nad hrobem s proslovy a pohřební hostina. Pokud je hřbitov jinde než kostel, ve kterém se rozloučení koná, vámi vybraná pohřební služba zajistí cestu rakve pohřebním vozem s květinami na hřbitov, kde následuje obřadný pohřeb do země.

Rozptyl a vsyp zpopelněných ostatků na rozptylových a vsypových loučkách

Pietní uložení ostatků zesnulého po provedení kremace se provádí formou rozptylu popele na rozptylových loučkách, dále je možné zvolit variantu vsypu popele do předem vyhloubené jamky, a to v místě dle vašeho výběru nebo na hřbitově. Jamka se pak překryje trávou nebo epitafní destičkou.

Jaké služby mohou pohřební ústavy nabízet?

  • smuteční obřady
  • zpopelnění zesnulého
  • převozy zesnulých z místa úmrtí po celé ČR i ze zahraničí
  • uložení do hrobu, včetně církevního pohřbu
  • vyřízení vydání úmrtního listu
  • uložení urny
  • vsyp nebo rozptyl popele na pietních loučkách
  • zajištění veškerých náležitostí spojených s úmrtím – zejména květinové dary, smuteční oznámení, výběr hudby
  • možnost sjednání pohřbu doma
  • platby na splátky
  • taxi zdarma
  • doplňující služby (např. kosmetické úpravy zesnulého, uložení do hlubokomrazícího boxu)

Podrobnější informace o pohřbech i s poradnou najdete na www.pohreb.cz.

Nezapomeňte pečovat sami o sebe

Pečující se často ocitají na hranici svých psychických a fyzických možností. Aby mohli poskytovat nemocnému to nejlepší, měli by myslet i na své potřeby.

Svépomocné skupiny

Za jednu z forem velmi účinné psychosociální pomoci, a to zvláště pečujícím a pozůstalým, jsou považovány svépomocné skupiny. Hnutí svépomocných skupin se v současné době rozšiřuje a zaslouží si pozornost. Do velké většiny svépomocných skupin jsou nějakým způsobem zapojeni odborníci – tj. jako vedoucí skupiny, konzultanti, lektoři či jako účastníci-pozorovatelé. Tuto roli by měli sehrávat především sociální pracovníci včetně pomoci se založením a fungováním svépomocné skupiny.

Hlavním cílem svépomocných skupin je především zmírnit pocit odcizení a izolace členů skupiny (tj. vážně nemocných, pečujících či pozůstalých). Jde tu především o sdílení zkušeností, uvolnění nahromaděných emocí v podpůrné a chápající atmosféře a o výměnu informací.

Svépomocná skupina využívá řady terapeutických faktorů – zvláště altruismu, soudržnosti, univerzality, chování nápodobou, dodávání naděje a katarze.

Je třeba upozornit na skutečnost, že identita vymezená příslušností ke svépomocné skupině může po nějakém čase omezovat růst jedince (např. totožnost typu „žena, které zemřel manžel“ se stává velmi úzkou). Lze doporučit omezení doby členství ve skupině na jeden nebo dva roky.

Seznam svépomocných skupin v Praze

Klub Podvečer. Pořádá hospicové sdružení Cesta domu.

Jantar. Svépomocná skupina pro ženy po ablaci prsu – skupina se schází v pondělí jednou za 14 dní v 17.30 hod. v klubu „MLUVME SPOLU“ přízemí nebo v mateřském centru v mezipatře budovy YMCA Na Poříčí 12 Praha 1. Setkání: 2. a 4. pondělí v měsíci. Informace: Mgr. Marie Koudelková, tel. 266 315 279 nebo Informační centrum YMCA, tel. 224 872 220.

Čaje o páté. Setkání pro pečující rodiny o blízké postižené syndromem demence. Setkáním svépomocných skupin se říká Čaje o páté, protože tradičně probíhají od pěti hodin vždy jednou za čtrnáct dní ve čtvrtek v Gerontocentru v Kobylisích a nabízejí setkávajícím se lidem přátelské posezení u čaje a sušenek. Rodinní pečovatelé zde nacházejí klid, informace a podporu od lidí, kteří mají stejnou nebo podobnou životní zkušenost. Jednou za čas je pozván odborník (psychiatr, neurolog), se kterým mohou prodiskutovat konkrétní problémy, které jsou spojené se životem s člověkem postiženým syndromem demence. Setkání svépomocné skupiny vede psycholožka Dr. Nováková. Informace: Dr. Nováková, tel. 283 880 346 (bývá k zastižení ve středu dopoledne).