William Shakespeare (1564-1616) je jeden z nejdůležitějších evropských básníků a dramatiků. O jeho životě se ví velmi málo, ale jeho díla zná celý svět. Z jeho sbírky sonetů vybíráme dva z těch několika, kde je tématem smrt, i když v každém je k ní přistupováno trochu jinak.

Sonet 71

Netruchli, prosím, pro mne déle snad,
než odzvoní svůj chmurný vzkaz má hrana:
že musel jsem se pod zem odebrat
a dělat červům domácího pána.
A budeš-li kdy tyhle řádky číst,
nemysli na mne: z lásky jsem je psal
a zradil bych ji, kdyby tenhle list
tvůj zármutek snad někdy vyvolal.
A tak mám k tobě jenom jedno přání.
Až jednou budu v černé zemi tlít,
na moje jméno nevzpomeň si ani,
ať umře se mnou vzájemný náš cit.
        Kdybys dal světu najevo svůj žal,
        svět by se jenom mně a tobě smál.

Sonet 74

Jen neměj strach, až smrt mne vezme tam,
kde kauci za mne nikdo nesloží -
já jistý úrok v těchhle verších mám
a z něj pak tady s tebou hodlám žít.
Jak v knize si pak ve mně budeš číst,
v mém lepším já, co zasvětil jsem tobě:
mou duši uchová ti tenhle list,
až moje tělo pochovají v hrobě.
Tak ztratíš ze mne jenom horší část,
potravu červů, tělo smrtelné:
tu mrzkou kořist ať si urve čas -
pro tebe není, ty máš přece mne:
        tělo je jenom schránka bez vší ceny,
        tys v těchhle verších cele obsažený.

Z angličtiny přeložil Martin Hilský.