Péče o svou osobu

(všechny čtyři dimenze)

Zdravotník je také člověk a platí pro něho stejné limity, jako pro kohokoliv jiného. Také on má potřeby biologické, psychické, sociální a spirituální a měl by se jim věnovat. Péče o tělo (dostatek spánku, pohyb, pravidelný příjem potravy, hygiena, péče o zevnějšek, péče o své zdraví), péče o psychiku (umění aktivního odpočinku, odreagování se, v případě potřeby si dokázat říci o pomoc), péče o sociální složku (scházet se s přáteli, společně sportovat, pěstovat vztahy v rodině, dbát o vztahy profesionální) a péče duchovní (kultura, četba jiných než odborných knih, výstavy, koncerty, seberealizace i mimo profesi, cesta za poznáním…).

Viz Příručka pečovatele

Sebevzdělávání

Ve zdravotnictví, stejně jako u jiných pomáhajících profesí, hrozí při dlouhodobém vysokém pracovním nasazení nástup syndromu vyhoření (burn out). Vím-li o riziku, mám lepší šanci se mu vyhnout, než když o něm nemám ani tušení. I proto je dobré se vzdělávat. Psychologická cvičení a kursy komunikace mi pomáhají v kontaktu s ostatními lidmi. Sledování nejnovějších poznatků v mém oboru, někdy i vědomosti z jiných oblastí mohou být prospěšné ve vykonávání mého povolání a potažmo k naplnění potřeby seberealizace.

Interpersonální vztahy v ošetřovatelském týmu

Pokud není pohoda, klid a čiré vztahy mezi personálem, těžko se podaří vnášet klid a pohodu mezi nemocné či umírající. Vedoucí ošetřovatelského týmu (vrchní, staniční sestra) by měl dohlížet na atmosféru vládnoucí v kolektivu. Pro bezproblémovou komunikaci v rámci týmu může být vhodné zorganizovat psychologický seminář o komunikaci, o psychohygieně a prevenci vyhoření, o interpersonálních vztazích, o umění naslouchat apod. Velmi důležité a žádoucí v pečujících profesích jsou pravidelné supervize se školeným psychoterapeutem.

Není-li nabídka, zkusme se poptat!