Sociální pracovník v domácí paliativní  péči

Sociální pracovník v domácí paliativní péči je v první řadě poradce v psychosociálním kontextu. V druhé řadě je sociální pracovník vnímán jako člen týmu, kdy jeho hlavním zájmem se stává především zmapování vztahů umírajícího, a to se zvláštním zřetelem k osobě či osobám pečujícím o umírajícího.

Odborná kvalifikace sociálního pracovníka v domácí paliativní péči:

• Vysokoškolské vzdělání (sociální práce, sociální politika, psychologie a příbuzné obory)
• Nejméně čtyřtýdenní praxe na oddělení paliativní péče, v lůžkovém nebo ambulantním hospici
• Odborný výcvik v telefonické a krizové intervenci

Osobnostní požadavky na sociálního pracovníka v domácím paliativním týmu:

• Schopnost vyrovnávat se s umíráním, smrtí a zármutkem
• Schopnost pružně a rozvážně jednat v nečekaných situacích
• Psychická stabilita i v krizových situacích
• Schopnost pečovat o vlastní duševní hygienu a předcházet syndromu vyhoření
• Předpoklady pro týmovou práci
• Schopnost přebírat odpovědnost
• Samostatnost v rozhodování
• Schopnost spoluvytvářet efektivní komunikační struktury (předávání informací o pacientech, týmové rozhovory, supervize)
• Schopnost inspirovat své okolí a získávat pro paliativní péči další spolupracovníky a dobrovolníky
• Schopnost komunikovat s pacienty a rodinnými příslušníky tváří v tvář i prostřednictvím telefonu
• Schopnost citlivě doprovázet pozůstalé

• Schopnost pravidelného dalšího vzdělávání a prohlubování odborných znalostí 

První kontakt

První kontakt mezi pečující osobou (méně často mezi nemocným) a sociálním pracovníkem nebo jiným členem týmu je zpravidla navázán formou telefonického styku. V rámci domácí paliativní péče funguje telefonická poradenská služba, na základě telefonického styku získá pracovník informace o situaci a potřebách klienta, poskytne informace o možnostech lékařské, ošetřovatelské, psychologické, sociální či duchovní pomoci, dále informace o specializovaných pracovištích paliativní medicíny, možnostech paliativní péče v domácím prostředí nebo v lůžkovém hospici. Dále pracovník poskytuje praktické rady týkající se péče o nemocného člena rodiny v domácím prostředí, v případě potřeby domluví osobní kontakt pracovníků domácího hospice (a to buď v nemocnici před propuštěním nebo v domácnosti). Zjištěné informace dokumentuje - jedná se tedy o základní informace o problému klienta, zdravotním stavu, rodinné a sociální situaci.
Navštíví-li sociální pracovník klienta v jeho domácnosti, pokračuje ve zjišťování dalších podstatných informací psychosociálního rázu. Na základě zjištěných informací sestaví sociální pracovník psychosociální (rodinnou) anamnézu a naplánuje možné intervenční kroky.

Za klíčové jsou považovány tyto skutečnosti: přístup ke kvalitním informacím, otevřená komunikace, dostatečná podpora – a to především lékařská a ošetřovatelská, psychosociální (emoční), případně finanční.