Říct nebo neříct

S dospělými lidmi s mentálním postižením bychom měli hovořit o smrti, a to hned z několika důvodů:

• Smrt je součástí života. Chceme-li lidem s postižením zajistit co „nejnormálnější“ život, nemůžeme je chránit před důležitými skutečnostmi. Rozhodně bychom je měli připravovat na negativní zážitky a hovořit s nimi o tom, co smrt blízkého člověka s sebou přináší, ne je pouze chránit.
  
• Uvědomme si, že jejich představy mohou být dokonce horší než skutečnost. Jestliže jim o smrti neřekneme, zemřelá osoba jim bude scházet, ale oni nemusejí porozumět tomu, co se stalo. Například si mohou myslet, že je daný člověk už neměl rád, a proto odešel, nebo si mohou myslet, že jim blízkou osobu někdo odvezl a pak se vrátí i pro ně.
  
• Mohou slyšet, jak si ostatní o smrti povídají, nebo si dokonce mohou přečíst nekrolog v novinách. Mohou prožívat zlost, smutek, nebo si myslet, že je jejich nejbližší přehlížejí, když jim neřeknou o tak důležité události.
  
• Jestliže jim upřeme možnost mluvit o ztrátě a vyjádřit emoce, mohou se s případnou ztrátou blízké osoby vyrovnávat velmi obtížně.

Pojetí smrti

Obecně vzato abstraktní pojmy jako smrt mohou být pro člověka s mentálním postižením těžko pochopitelné. Proto se mnoho lidí ptá, čemu vlastně dospělí lidé s mentálním postižením v souvislosti se smrtí rozumějí. Na to neexistuje ani rychlá ani jednoduchá odpověď. Schopnost chápat je u lidí s mentálním postižením velmi rozdílná. Něčí chápání je ovlivněno životními zkušenostmi a schopnosti myslet a uvažovat. Čemu jeden člověk rozumět může, druhý nemusí. Někdy se stupeň porozumění určuje velmi obtížně, především v případě lidí, kteří slovně příliš komunikují.

Nehledě na to, čemu dospělý člověk s mentálním postižením v souvislosti se smrtí rozumí, nesmíme zapomínat, že když mu zemře blízká osoba, prožívá ztrátu. Přestože pojmu smrti nerozumí, pravděpodobně mu bude zemřelá osoba scházet a při vyrovnávání se s touto ztrátou by mu pomohla naše podpora.

další: Jak říct člověku s mentálním postižením o smrti