Pavel Vepřek se narodil roku 1953 v Praze. Po gymnáziu absolvoval Fakultu dětského lékařství UK, poté třináct let léčil děti. Nejprve jako pediatr na II. dětské klinice v Praze-Motole, později jako dětský kardiolog v motolském Kardiocentru. Za revoluce byl mluvčím motolského OF. Na počátku devadesátých let začal studovat ekonomii a organizaci řízení v medicíně, studoval v Izraeli a rok v kanadské Ottawě. V roce 1992 se stal náměstkem ředitele pro léčebně preventivní péči ve FN Motol, později jejím ředitelem. Od poloviny devadesátých let píše, přednáší a studuje způsoby, jak zlepšit zdravotnictví jako celek. Založil sdružení Občan, které se snaží napomoci proměně zdravotnictví „zespodu“, tedy skrze aktivní pacienty-zákazníky. Před třemi lety nastoupil do Všeobecné zdravotní pojišťovny jako ředitel pro strategii a rozvoj. Dnes v ní mění zdravotnictví „shora“: vymýšlí projekty, které zkvalitňují komunikaci mezi firmou, lékaři a pacienty; hledá způsoby elektronického předávání dokumentace; zařizuje systém přímého objednávání ke specialistům. Do tohoto projektu s názvem AKORD se zapojila již téměř polovina všech praktických lékařů v zemi. Pavel Vepřek je ženatý, má dvě dcery. Tento rozhovor vyšel 26. 6. 2010 v Lidových novinách.

Tento článek byl otištěn 11. února 2010 v The Bulletin (www.bendbulletin.com). Dr. Laura Mavity z nemocnice Sv. Karla v Bendu (ve státě Oregon v USA) patří k rozšiřující se skupině odborníků na paliativní péči – a její práce přináší výsledky.

Lékaři pomáhají pacientům, kteří mají nádor. Jenže pomoc potřebují i jejich blízcí. Ani zdraví lidé se s nemocí v rodině mnohdy nedokážou srovnat. Pomoci jim může karlínské sdružení Amélie.

Česká lékařská komora vydala doporučení lékařům, kdy ukončit intenzivní péči o nevyléčitelně nemocného pacienta v bezvědomí a nahradit ji léčbou paliativní, tedy jen zmírňující obtíže a bolest.

Bára Kopecká (1970, Kašťáková) pracuje jako režisérka, střihačka, dramaturgyně, scenáristka, publicistka. Vystudovala katedru střihové skladby FAMU, později krátce katedru vedla. Několik let strávila ve Vancouveru, Torontu a New Yorku. Dnes přednáší na FAMU International.
Článek jsme převzali s laskavým svolením týdeníku Respekt. Zde najdete také odkaz na článek.

Celkem 8 576 356 Kč půjde ze státního rozpočtu České republiky a ze zdrojů Evropského sociálního fondu na podporu projektu Vzdělávání k profesionalitě v sociálních službách, jehož cílem je zkvalitnit a rozšířit pečovatelskou službu, práci v terénu a přímou péči v rodinách. Projekt je realizován pod záštitou Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (MPSV) a za dva roky se v několika jeho etapách proškolí celkem 320 pracovníků.

Francie zavede peněžní dávku k neplacenému volnu pro ty, kdo pečují o blízké před smrtí. Čechům by stačilo i to volno.
„Je to uznání pro milující na sklonku života ve společnosti, v níž smrt ztratila rodinný charakter.“ Jean Leonetti, francouzský poslanec

Odvezou nás rychle moderní auta záchranné služby, aby nás vložila v náruč baziliščí přetvářky frustrovaných zdravotníků. To je jedna z nadsázek a fabulací knihy Mezi životem a smrtí, kterou píši na základě osobních zkušeností. Vyjde letos na jaře, proč neudělat malou „reklamu“ tématu, o které v naší společnosti nikdo nestojí? Nestojí, a přesto končí většina umírajících v nemocnici a jejich blízcí, pokud se vůbec zajímají o svého příbuzného, narážejí na byrokratický systém, na zákazy a příkazy, na strach a mlčení.

První prosincová sobota byla Mezinárodním dnem dobrovolníků. Je-li nějaká oblast, která by bez dobrovolníků mohla jen těžko existovat, pak je to právě hospicová péče. Přetiskujeme zde příběh jedné dobrovolnice z Hospice na Svatém Kopečku v Olomouci.

Debata o "dobré smrti" u nás existuje. Otázka však je, zda je vedena správně. Uvažujeme o ni ve správných souvislostech a na správných místech?