Tuto otázku jsem si kladla na podzimní konferenci Asociace poskytovatelů hospicové péče a České asociace sester s názvem „Sestři, nebojte se, já přece vím, že umírám“.

Článek vyšel 19. 12. 2011 ve Zdravotnických novinách.

Vánoční svátky nejsou vždy jen radostné a veselé, i do nich se někdy přimíchá smutek. Lidé z hospicové péče se s bolestí a ztrátou setkávají denně. A den co den jsou ochotni obětovat svůj čas potřebným – lidem nemocným a umírajícím, kteří se ocitají na konci cesty. A spolu s nimi i jejich příbuzným, kteří si často nevědí rady. Občanské sdružení Hospicové hnutí - Vysočina působí v Jihlavě a v Novém Městě na Moravě. „Vánoční svátky patří obvykle k obdobím se zvýšenou frekvencí a intenzitou hospicové péče. Služby a pohotovosti držíme sedm dní v týdnu a čtyřiadvacet hodin denně,“ říká ředitel hospicového hnutí.

Rozhovor s ředitelem Petrem Havlíčkem vedla Helena Zelená Křížová. Článek vyšel ve Žďárském deníku.       

Tříleté narozeniny oslavil jeden z projektů Oblastní charity Žďár nad Sázavou, a to domácí hospicová péče. V jeho čele od začátku působí Marie Miličková. Pomáhá umírajícím a jejich rodinám.

29. 11. 2011 vyšel ve Žďárském deníku rozhovor Lenky Šustrové s Marií Miličkovou.

V deníku Metro vyšel 21. 11. 2011 rozhovor o dlouhověkosti, umírání a smrti, který vedl Tomáš Belica s MUDr. Renátou Petrovou. Renáta Petrová je lékařka a odbornice na geriatrii. Narodila se v březnu 1966. Od roku 2007 je ředitelkou Městské nemocnice v Městci Králové u Nymburka. V této nemocnici zároveň působí jako primářka oddělení následné péče a jako lékařka geriatrické ambulance. Zároveň je jednatelkou mobilního hospice Modrá brána, který vznikl loni v lednu v Městci Králové.  

Dříve byl tématem, o němž se ve slušné společnosti ani v soukromí nemluví, sex. Zato smrt bývala běžnou součástí lidského života. Děti se brávaly na pohřeb svého rodiče či sourozence, mrtví byli portrétováni v rakvi. Minulé století obrátilo karty – zrovnoprávnilo sex, tabuizovalo smrt.
Článek od Marty Hříbalové vyšel v Psychologii dnes.

* 29. srpna 1955 Praha. Medicínu studoval MUDr. Bohumil Skála,
Ph. D. nejprve na FVL UK v Praze, následně na Vojenském lékařském výzkumném a doškolovacím ústavu (VLVDÚ) JEP v Hradci Králové. Ze všeobecného lékařství atestoval v letech 1983 a 1989, doktorandské studium (epidemiologie neinfekčních nemocí – preventivní lékařství) na LF UP v Olomouci ukončil v roce 2003. V letech 1983–1985 byl vojenským lékařem, poté do roku 1992 lékařem OÚNZ Ústí nad Orlicí, od té doby je soukromým praktickým lékařem v Lanškrouně. Od roku 1989 je školitelem v oboru všeobecného lékařství, od roku 1996 odborným asistentem Ústavu sociálního lékařství LF UK Hradec Králové. Je členem výboru Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP, od roku 2004 přednáší i v rámci kurzů kontinuálního vzdělávání SVL. Podílí se na vypracovávání doporučených postupů pro všeobecné lékaře (mj. v problematice farmakoterapie bolesti, paliativní péče, onkologického screeningu, bolestí hlavy či insomnie), je spoluautorem „Metodických pokynů pro farmakoterapii bolesti“ (2004), spoluautorem a hlavním recenzentem monografie „Onkologie pro praktické lékaře“ (2004) a členem kolektivu autorů monografie „Bolest“ (2006). Působí též jako lékař ZZS Ústí nad Orlicí a je soudním znalcem pro Krajský soud v Hradci Králové.
Rozhovor, který vedla Andrea Skálová, jsme převzali ze Zdravotnických novin.