Sextus Propertius (nar. kolem r. 50 př. n. l. – zemřel asi krátce po roce 15 př. n. l.) člen Maecenatovy básnické družiny (stejně jako např. Vergilius či Ovidius) z vrcholného období (zlatého věku) starořímské poezie za císaře Augusta. Psal převážně milostné elegie. „Útěcha z hrobu“, fiktivní monolog zemřelé Cornelie, která ze záhrobí utěšuje svého manžela Paulla, byla v antice i později ve středověku označována jako královna elegií (regina elegiarum). V úvodu je řada odkazů na antickou záhrobní mytologii posledního soudu, následuje oslava Cornelie a jejího rodu (z dnešního pohledu nadnesená a podbízivá). Pak však přichází pro antiku neobvykle dojemná a nejvíce ceněná část týkající se Corneliiných dětí. Propertiovy básně jsou pochopitelně psány elegickým distichem (časoměrně).

Hana Rakusová se narodila v roce 1968 ve Frýdku-Místku a žije v Ostravě Staré Bělé, poezii se věnuje od dětství a vedle poezie, kterou si zde můžete přečíst, píše i poezii pro děti.

Básně nám zaslala sama autorka, děkujeme.

Jaroslav Seifert (1901 - 1986) napsal křehce písňovou funerální báseň na smrt F. X. Šaldy.

William Shakespeare (1564-1616) je jeden z největších evropských básníků a dramatiků. O jeho životě se ví velmi málo, ale jeho díla zná celý svět. Z jeho sbírky sonetů vybíráme dva z těch několika, kde je tématem smrt, i když v každém je k ní přistupováno trochu jinak.

Jan Skácel (1922 - 1989) vystudoval filosofii, od roku 1969 do roku 1981 nesměl publikovat, a tak jeho díla vycházela jen v samizdatové a exilové literatuře. Jeho poezie je často inspirovaná moravským folklórem a píše většinou v kratších formách. Smrt se v jeho básních vyskytuje většinou jako součást života člověka, jako smutná část dne.

Josef Václav Sládek (1845 – 1912) byl český spisovatel, básník, novinář a překladatel a je taktéž považován za zakladatele poezie pro děti. Předkládáme Vám báseň ze sbírky Starosvětské písničky a jiné písně z roku 1891.

Fráňa Šrámek (1877-1952) se na gymnáziích vyučuje jako básník okouzleného a buřičského mládí a vitalistické oslavy života (Splav, Měsíc nad řekou, Stříbrný vítr). Jako takový se opakovaně vracel k absurdnosti válečného zabíjení (např. báseň Raport: „... tož člověk rád jde, člověk musí jít, když pán chce, smrti vstříc. Však koní šetřte, prosím tisíckrát, to dobytče se strašně umí ptát, proč nesmí žíti víc.“). Napsal však také zajímavé reflexe smrti.

Jana Štroblová (nar. 1936) - nejvýraznější česká básnířka své generace a nejspíše i 20. století, prozaička, překladatelka. I téma smrti pojala s mimořádnou invencí a impresí.