Jak asi budu umírat? Tato myšlenka se jistě nevyhne nikomu z nás, i když se ji snažíme co nejrychleji odehnat.
U některých se z myšlenky stane skutečná, krutá realita, před kterou nelze uniknout a musí se řešit. Neunikla ani rodina zakladatelky Mobilního hospice Ondrášek.

Překlad z Innovations in End-of-life Care.

Dr. Zylicz je vedoucím lékařem v hospici v Rozenheuvelu, který byl uveden do provozu v roce 1994 s devíti lůžky jako jeden z prvních hospiců v Holandsku. Specializací onkolog a internista Dr. Zylizc se vedle přímé péče o pacienty v hospici a konsultací k léčbě symptomů a bolesti, které poskytuje praktickým lékařům v okolí, věnuje také psaní a výzkumu.

Tematický okruh: paliativní medicína a euthanasie

Překlad z Innovations in End-of-life Care.

Georganne Trandumová (RN, OCN[i]) je ředitelkou programu Františkánského zdravotního systému nazvaného Zlepšování péče na konci života – klinického programu primární péče ve státě Washington (USA). V rozhovoru s redaktorkou Innovations S. L. Sodicksonovou popisuje, jak program vznikl, jak se rozvíjel i jakým musí nadále čelit překážkám.

[Text je druhým z dvojice rozhovorů věnovaných tomuto programu – viz rozhovor s Dr. M. Pattisonovou Zlepšování péče na konci života I. Text je nepatrně redakčně zkrácen.]

Tematický okruh: standardní medicína a paliativní péče

Překlad z Innovations in End-of-life Care.
Dr. Mimi Patisonová, která je vedoucí lékařkou služeb paliativní péče a programu Zlepšování péče na konci života Františkánského zdravotního systému (Franciscan Health System West), popisuje v rozhovoru s redaktorkou časopisu Innovations Annou L. Romerovou základní myšlenky tohoto programu. Řeč je o tom, jak rozpoznat pacienty, jak je kontaktovat a jak jim nabídnout účast v programu, i o tom, co napomáhá a co brání tomuto přemostění k speciální péči, určené vážně nemocným pacientům, kteří ale zatím nemohou být přijati do hospice.

Tematický okruh: standardní medicína a paliativní péče

Překlad z Innovations in End-of-life Care.

Dr. Stein Kaasa, PhD., je vedoucím jednotky paliativní medicíny Univerzitní nemocnice v norském Trondheimu a zároveň vyučuje na místní zdravotní škole. V následujícím rozhovoru popisuje, jak trondheimská jednotka paliativní péče vznikla a jak se oddělila od onkologického oddělení; v souvislosti s tím hovoří také obecněji o úrovni norské zdravotní péče. Norsko je rozděleno na spádové zdravotní regiony a Universitní nemocnice v Trondheimu slouží jako specializovaná regionální nemocnice pro pacienty z centrální části země. Před deseti lety se vláda rozhodla zřídit katedru paliativní medicíny a v souvislosti s tím vznikla také první norská jednotka paliativní péče v trondheimské Univerzitní nemocnici. Od té doby je na jednom místě soustředěn jak výzkum a výuka, tak i klinická praxe. Tato jednotka inspirovala vznik dalších podobných institucí po celé Skandinávii. Zdejší studenti medicíny absolvují v každém studijním roce  praxi paliativní péče; odborní i praktičtí lékaři mají na jednotku také přístup a procházejí zde školením v paliativní medicíně.

Tematický okruh: standardní medicína a paliativní péče

Společenství Androméda pracuje na výstavbě hospice u Rakovníka. Než se mu to podaří, poskytuje pečovatelské a jiné služby seniorům a pořádá různé akce. Paní Lenka Petříčková popisuje, jak nápad hospice vznikl a jak se práce vyvíjí. Přejeme hodně sil a energie.

Nedávno jsme vás informovali o možnosti vyrazit za vzděláváním v paliativní péči do Institutu paliativní medicíny v San Diegu. Zdá se, že založením Evropského výzkumného centra paliativní péče se nabízí zajímavá alternativa pro ty, kdo by nechtěli cestovat tak daleko.

První prosincová sobota byla Mezinárodním dnem dobrovolníků. Je-li nějaká oblast, která by bez dobrovolníků mohla jen těžko existovat, pak je to právě hospicová péče. Přetiskujeme zde příběh jedné dobrovolnice z Hospice na Svatém Kopečku v Olomouci.

Debata o "dobré smrti" u nás existuje. Otázka však je, zda je vedena správně. Uvažujeme o ni ve správných souvislostech a na správných místech?

Patrně každý, kdo se zabývá paliativní medicínou, ví, jak nesnadné je její prosazování v systému již zavedeného státního zdravotnictví. Situace je pochopitelně složitější v zemích, kde není dostatek prostředků k tomu, aby se staro-nové myšlenky paliativní péče šířily mezi odborníky a laiky. Jedno z řešení může být vyjet na zkušenou a za vzděláním. Kam? Například do Institutu paliativní medicíny v San Diegu, který nabízí specializované mezinárodní programy.