Péče o pacienta v terminální fázi a zásady paliativní péče

 1. Respektujme důstojnost pacienta a važme si všech, kteří mu věnují péči.

 2. Buďme citliví k pacientovi i k jeho blízkým, mějme vždy na paměti jejich přání a řiďme se jimi.

 3. Při péči užívejme důsledně postupů, které si zvolil pacient a se kterými souhlasí.

 4. Nikdy se neopomeňme ptát na bolest a mírnit ji, podobně ulevujme od dalších symptomů provázejících umírání.

 5. Buďme přichystáni rozpoznat včas psychologické, sociální a spirituální problémy pacienta či jeho rodiny a citlivě je zvládat.

 6. Pečujme o kontinuitu péče všech, kteří se o pacienta podle jeho přání starají.

 7. Pomozme zajistit každou terapii, která může pacientovi ulevit a zvýšit kvalitu jeho života, méně standardní postupy nevyjímaje.

 8. Zprostředkujme přístup k terénní i lůžkové specializované paliativní péči.

 9. Respektujme výsostné právo pacienta odmítnout léčbu.

10. Respektujme rozhodnutí ošetřujícího lékaře o ukončení léčby, pokud je to přiměřené pacientovu stavu a přejí si to jak pacient, tak jeho rodina.

Jaká jsou nejčastější onemocnění, jejichž východiskem je nezadržitelně nutnost poskytování paliativní péče v terminální fázi a následně úmrtí pacienta a péče o pozůstalé?Jedná se o onemocnění maligními nádory, chronické srdeční selhání či refrakterní anginu pectoris, chronické ledvinné selhání, CHOPN, amyotrofickou laterální sklerosu, sklerosu multiplex, progredující demenci alzheimerovské i nealzheimerovské genese, rozvinutý  imobilizační syndrom různé genese s komplikacemi - často po CMP s těžkým reziduálním funkčním postižením, terminální stádia AIDS, klienty v persistentním vegetativním stavu, vigilním komatu, event. další onemocnění.

Kdo jsou nemocní v terminální fázi onemocnění?

Jsou to ti nemocní - dle definice paliativní medicíny - jejichž onemocnění je progredující, nevyléčitelné a jehož prognóza se počítá v několika měsících (v USA či Velké Británii je např. jako vstupní kritérium do hospicové péče arbitrárně stanovena prognóza ne delší než půl roku - dle stavu nemoci a známých statistických ukazatelů). Takovéto onemocnění předpokládá u většiny nemocných a jejich blízkých potřebu podpory ve všech oblastech bio-psycho-sociálně-spirituálního přístupu, tedy vyžaduje vysoce profesionální zájem ze strany zdravotně-sociálního sektoru.

Proč umírání v domácím prostředí?

Jde o jediné přirozené prostředí, kde lze plně dosáhnout propojení všech rovin potřebného holistického přístupu k terminálně nemocnému i jeho blízkým. Umožňuje zapojení pacienta a jeho rodiny do procesu umírání a tím ovšem také poskytuje nejširší prostor pro proces vyrovnávání se s touto životní etapou. Je vlastně přirozeným východiskem pro pokračování péče o pozůstalé, a tak i nejpřirozenějším místem pro tvorbu skutečně komunitní individuální péče.

Má smysl péče o pozůstalé?

Základním posláním paliativní medicíny je umožnit důstojné umírání, ale i život s nevyléčitelnou chorobou - a to jak nemocnému, tak i jeho blízkým. Aby mohla být zachována kontinuita péče, je zapotřebí věnovat pozornost i doprovázející a posléze truchlící rodině a vnímat ji jak v terminální fázi péče o klienta, tak i po jeho smrti jako možného příjemce paliativní péče. Důvěra, mnohdy nelehce získaná, je pro zdravotníka otevřenými vrátky k mnohem rozsáhlejším možnostem pomoci, než jen ordinací léku. Možnost podpořit truchlící rodinu je zároveň možností retrospektivního pohledu na vlastní práci a má významný společenský dopad.

další