Oldřich Mikulášek (1910-1985) – moravský básník, redaktor literárního časopisu Host do domu, napsal v roce 1958 funerální miniaturu, příklad toho, že nad litanie slov – které, byť sebedelší byly, ničeho stejně změnit nemohou, aniž dobrat se nových tajemství a významů - může být působivé smutkem, úzkostí i rozpaky přiškrcené mlčení. Neboť opravdu, co říci nad novým hrobem připomenutým údělem smrtelnosti uprostřed života, který jde dál? … a tož tak.

Vesnický pohřeb

(sbírka Ortely a milosti)

Vracejí se z pohřbu.
Slov – míň neutrousí
stébel žebřiňák.
Naškrobené límce
povzdech v hrdle rdousí:
A tož tak.

Těžký, braši, život,
marné všecky řeči,
když jde nebem mrak.
Člověk v truhle zdá se
vždycky trochu těžší.
A tož tak.

Vypadá to na déšť.
Neuškodilo by.
Pokývají … však!
Louky nějak nejsou.
A pak i ty hroby …
A tož tak.