Mobilní hospic - cesta rodiny domů a její podpora

Když přijde nevyléčitelná nemoc, přijdou také velké starosti. Většinou jsme v takové situaci poprvé, nevíme, kudy kam. Tolik myšlenek a obav začne kroužit hlavou…

Nechci být na obtíž             Nemůže domů z nemocnice            Určitě ne v tomhle stavu
                Léky na bolest nezabírají                To nepůjde                To bych nevydržel                Nemůže jíst ani pít                Vůbec se nevyspíme                Nesmí už dál trpět            
Vždyť nejsem zdravotník                Nebudu umět se postarat                Nemáme už naději Netroufneme si                Nedokážeme to                Aby to nebylo ještě horší              
Nechci si to vyčítat do smrti         Máma prosí, ať ji vezmeme domů                Prý to nedoporučují

Obavy jsou pochopitelné, neumíme to, nemáme zkušenosti. Domácí hospice na tyto obavy odpovídají. Spolu s nimi si pak můžete zkusit dodat trochu odvahy a říci:

Většina lidí chce přece umírat doma mezi svými. Našemu tátovi také umožníme, aby byl doma až do konce.

Nenecháme mámu trpět bolestí. Vždyť paliativní medicína přece umí bolest zvládat velmi dobře.

Táta nebude doma nikomu na obtíž, naopak jsme rádi, že pro něho můžeme udělat všecko, co se dá. Existují účinné léky, šikovné pomůcky, společně to zvládneme.

Nenecháme se vystrašit vlastním strachem. Když si při péči o mámu nebudeme vědět rady sami, zavoláme do hospice o odbornou pomoc.

Víme, že tátovo volání po eutanazii bylo voláním o pomoc. Doma při pozorné péči, dobré léčbě bolesti a s námi kolem sebe přestal toužit po smrti rukou lékaře.

Už víme, jak se o mámu postarat. Hospic je sice daleko, ale našli jsme informace na internetu, a ty nám pomohly. Zavolali jsme do hospicové poradny a tam nás ujistili, že děláme všechno správně a poradili s tím, s čím jsme si nevěděli rady.

Jsem zase doma                Sestřička byla moc milá, naučila nás všechno potřebné                Dobrovolníci přivezli a smontovali polohovací postel               
Ty nové léky už zabraly                V noci je to o dost lepší                Táta přestal naříkat            Mámě to sluší, usmívá se                Dneska jsme dojeli až na balkón                 Vnučka mi přivedla ukázat svého ženicha                Naše kočka by nejradši spala u táty v posteli             
Dobrovolník mě na chvíli doma vystřídal, došla jsem si ke kadeřnici     
Máma poslouchala ještě večer rádio                    Předčítali jsme z knížky, myslím, že slyšela, tiskla mi ruku                           Táta se asi chystá na cestu, prý musí balit kufry         
 Přijel brácha z Moravy, ještě se stihl s tátou rozloučit    
Držela jsem mámu za ruku až do konce                Sestřička z domácího hospice přijela v noci, byla až do konce s námi                Bylo to smutné a krásné            
   Budu si to pamatovat až do smrti        
        Už se tolik nebojím

zpět