Těch letošních parlamentních voleb jsem se obával. Aby nám zase někdo nezatnul tipec, abychom neuvázli v bahně „normalizační stagnace“, v marasmu dogmat, frází, klišé a ideologicko demagogických blábolů. Ale snad dobré je to, jedeme dál.

V „nekonečném seriálu“ úvah souvisejících tak či onak s posledními věcmi člověka nelze se zděšenou pokorou znovu nezmínit katyňské tragédie. Tu letošní dubnovou i onu z roku 1940, kdy Rusové popravili (masová vražda) kolem 22 000 internovaných příslušníků polských elit – důstojníky, lékaře, učitele, vyšší správní úředníky – jako cílevědomou součást plánované bolševizace a rusizace svého západního příhraničí, své toužebné sféry vlivu a kýžené součásti expandujícího sovětskoruského impéria.

Stromům se v české politice dlouhodobě nedaří - symbolicky ani etymologicky. Vzdorný pevný politik se na české domácí politické scéně profilujícím způsobem neprosadil již déle než 70 let.

V jednom krajském městě Česka žije louzr, nýmand, outsajdr, santusák, vágus, vagabund, povaleč, bufeťák, ochmelka, houmlesák - bezdomovec.

Zkušenosti s hospicovou a paliativní péčí v ČR pomalu narůstají. Kdo z lékařů chce, může na kterémkoliv oddělení, v jakékoliv specializaci využívat při svém léčení paliativní informace z odborných publikací či kurzů. „Síť hospiců“ již nashromáždila dostatek provozních zkušeností. Možná přichází čas na systémové nabídnutí paliativních programů (režimů) i v nehospicových zařízeních. Jde zvláště o zařízení tzv. následné péče s násobně vyšší letalitou než v nemocnicích, možná také o některé ústavy sociální péče se seniorskou klientelou, o běžná nemocniční oddělení – aby neodvratně umírající lidé mohli v klidu, důstojně, s nejmenší možnou mírou utrpení zemřít tam, kde si přejí, kde jsou zvyklí, bez obtěžujícího převážení, bez trýznivého, samoúčelného diagnostického upřesňování, zato za zvýšené laskavosti a vstřícnosti včetně neomezovaného kontaktu s rodinou.

Novoroční předsevzetí jsou obvykle prázdná plácnutí. Kdo se chce „polepšit“, může a má s tím začít kdykoliv, nejspíše hned od okamžiku „prozření“. Vyčkávání na Nový rok nevěstí nic dobrého. To se ovšem netýká hloubavějšího zamyšlení nad tím, co nás čeká, kam se posouváme, čeho chceme dosáhnout, čeho se chceme vyvarovat v přirozeně srozumitelném období (rok školní, rok kalendářní), jaké v něm budou priority a kontrolní body nás jako jednotlivců i jako společenství.

Pravidelné zamyšlení z pera MUDr. Zdeňka Kalvacha.

Pravidelné zamyšlení z pera MUDr. Zdeňka Kalvacha.

Pravidelné zamyšlení z pera MUDr. Zdeňka Kalvacha.

Pravidelné zamyšlení z pera MUDr. Zdeňka Kalvacha.