Josef Hora (1891-1945), nejvýznamnější představitel proletářské poezie, připsal své ženě, která pečovala o umírající sestru, krátkou reflexi o službě umírajícímu (svým způsobem hospicovou báseň) U lože umírající a v roce 1940 napsal na téma smrti a pohřbívání rozsáhlé Rekviem (32 strof), v němž se obecné téma prolíná s konkrétní smrtí mladého básníka Jiřího (Wolkera, jemuž Hora mluvil na pohřbu v roce 1924). A co měl v půvabé symbolické básni Čas, bratr mého srdce na mysli zastavením času, v němž se s námi nebesa otočí „k jiným hvězdám a v jiný sen“ - smrt? Miniatura V mlze jako by byla ozvěnou rozsáhlého Rekviem za Jiřím Wolkerem.

• Čas, bratr mého srdce
• Nad hrobem Baudelairovým
• Rekviem
• V mlze

(sbírka Domov)

U lože umírající

Své ženě

U lože umírající
jsi sedala
a marně.
Ne marně ruce jsi podala
té umírající.

O nový žal
silněji v jaro zvučí ti den sivý.
„Sestřičko“ - zeptej se a milosrdný čas
ti vrátí němý hlas.

O jeho ticho budem hlouběj živi.

Tam dole

Stín táhne nad hrobem,
bubeník vzduchoprázdna.
I mrtví žárlí, věz!
Smuteční vrba srázná
tříští svou němotou hlas.

Tam dole pomlouvají nás.