Jiří Mahen (1882-1939) – moravský básník, dramatik, prozaik, hybatel kulturního života v Brně, kde byl dramaturgem Národního divadla i tvůrcem Národní knihovny. Souzněl s Halasovým básnickým ohledáváním tématu smrti. Halas mu v reakci na pozitivní ohlas své básně „Přiznání“ napsal, že spolu více než jiní rozumějí „těm černým řekám“. V roce 1929 doplnil Mahen k 2. vydání své časnější sbírky Balady, z roku 1908, báseň Doslov - smrt pro něho, stejně jako např. pro E.A. Poea, nemá mnohdy barvu černou ani čínsky bílou, ale rudou (a láska je modrá).

Doslov

(2. vydání sbírky Balady 1929)

Snad v kolébce už nám to matka zpívá,
plášť života že zlatem prošit bývá,
za zlatým sluncem jdeme život celý,
však zlatý plášť jsme nikde neviděli.

Plášť lásky zas prý z modré bývá ušit
a nebe lze prý prožít s ním i tušit,
s ním pod hlavou smíš v branách ráje spáti,
leč tvoje mládí už se nenavrátí.

A přijde smrt, plášť rudý visí na ní.
Ze všeho zbude jenom vzpomínání.
Nadarmo před ní blednem a se rdíme,
vše jako sníh kdes na srdci nám dříme.

Tak bude zítra, jako bylo kdysi.
Sta barev pro nás osud vymýšlí si
a mládí zatím krásu zná jen jednu:
Své srdce dej mi, já tě k nebi zvednu!