Jak poznat, že dospělý člověk s mentálním postižením prožívá smutek?

• Očekávejte reakci na ztrátu. Reakce nemusí nastat okamžitě, navíc může probíhat zcela jinak, než byste čekali. Může se zdát, že někdo se se ztrátou vyrovnal, a potom o mnoho měsíců později přijde nová reakce na zármutek. Někomu trvá dlouho, než si uvědomí skutečnost, že blízký člověk zemřel a už se nevrátí. Teprve pak přijde opravdový zármutek.
  
• Mluvte s ním o smrti. Podělte se s ním o své pocity. Ptejte se, jak se cítí – může totiž trpět v tichosti. Pokud téma smrti neotevřete vy, člověk s mentálním postižením to možná neudělá, protože si bude myslet, že toto téma je tabu nebo že ostatní budou smutní, když o tom začne mluvit. Může mít ale nějaké nezodpovězené otázky, matoucí sny a pocity, s nimiž se musí vyrovnat sám, pokud mu nikdo nenabídne pomoc.
  
• Buďte vnímaví. Poslouchejte, co vám říká. Pozorujte ho, jak se chová. Jeho činy vám mohou prozradit více než slova. Někteří lidé s mentálním postižením vám nemusejí ani slovně sdělit, že jsou smutní. Mohou se dokonce tvářit, že jsou v pořádku. Jejich chování vám ale často prozradí i nejniternější pocity. Máte-li podezření, položte si otázku, zda jeho chování odpovídá tomu, co vám slovně sděluje.
  
• Seznamte se s běžnými reakcemi na zármutek. Popisuje vám tento člověk příznaky, které se zdají jako reakce na smutek? Chová se netypicky? Je například tišší než obvykle? Tráví více času o samotě? Vyskytují se u něj neočekávané výbuchy agrese? Má problémy v práci? Má nevysvětlitelné zdravotní potíže (např. bolesti hlavy nebo břicha)?

další: Běžné reakce dospělých na zármutek