Doprovázení pozůstalých

Psychologická péče o pozůstalé - proces truchlení, syndrom ztráty, úkoly při truchlení, psychologická intervence v období zármutku.

Prožitek ztráty je nevyhnutelnou součástí dospělého života a tím, jak člověk stárne, zvyšuje se frekvence této zkušenosti. Každá ztráta je provázena pocitem bolesti a bezmoci. Způsob zpracovávání extrémní ztráty nazýváme truchlení. Truchlení je dynamický proces, má své obecné i specifické projevy, které se v čase mění, jejich intenzita kolísá.

Úmrtí blízkého člověka je pro pozůstalého zátěžovou životní situací, klade nároky na jeho psychiku, odráží se v jeho tělesném stavu, zasahuje do sociálních vztahů a většinou aktualizuje jeho duchovní sféru, zejména otázky osobní víry a smyslu života. Pozůstalí často potřebují pomoc a podporu při utváření života bez zemřelého i při nabývání nové psychické rovnováhy. Hlavním zdrojem pomoci pozůstalým při nekomplikovaném truchlení by měla být především jejich primární členská skupina – rodina, přátelé, sousedé. Mnoho lidí se od pozůstalých distancuje, protože neví, jak s nimi komunikovat, jak se zachovat. Obávají se, že by mohli truchlícího zranit. Selhávání tradičních zdrojů sociální opory vede k tomu, že se stále víc pozůstalých obrací se svými problémy na odborníky. Otevírá se tak prostor pro poradenství či psychoterapii pozůstalých.