Ilona
  (kontaktovat autora příběhu)
4. září 2016
Bolest

Velké děkuji pro mého manžela

Není to ještě ani dva dny, kdy jsem držela mého manžela za ruku a objímala ho v posledních
hodinách jeho života, pamatuji si jeho slova, kdy už těžce mluvil. Jak ráda jsem zůstala s ním ještě další hodiny, než přišlo rozloučení navždy. Poslední pohlazení a objetí, i když mne už neslyšel. Bylo mi umožněno s ním zůstat až do rána, za to nebudu nikdy dost vděčná.
Předešlý den v odpoledních hodinách se ještě stačily rozloučit s tatínkem dcery a potom jsem s ním zůstala sama, na odcházení nebyl sám, byly jsme spolu. Před několika dny jsem mu stačila za vše poděkovat, i za dcery, za lásku. Ve vzpomínkách zůstanou krásně prožité roky, společně strávené chvíle s rodinou, klid a pohoda, cestování a sdílení zážitků. Těžko se nyní vyrovnávám s tím, že ho už nikdy neuslyším, nebudu slyšet své jméno, tolikrát opakované v mé přítomnosti a po mém odchodu od lůžka, neuvidím jeho krásné modré oči. Bylo příjemné se držet i po 40 letech nejen venku za ruce, těšit se na sebe, poslouchat příjemnou hudbu, připomínat si naše cestování, výlety, vzájemně si sdělovat zážitky z dovolených a různých prožitků, radovat se i z maličkostí. Měl radost z našich dvou dcer, které, tátu milovaly, z narození vnuka, kterého viděl vyrůstat do jeho dvanácti let.

Poslední tři roky byl hodně nemocný, sužován bolestmi. Loňské Vánoce u rozsvíceného stromku, ruku v ruce. Netušila jsem, že to jsou naše poslední společné Vánoce, svátky, na které se vždy velmi těšil, miloval cukroví, čím více druhů, tím lépe. Vždy trpělivě se mnou jezdil na nákupy, pomáhal se štědrovečerní večeří a potom už jen pohoda, koledy, jeho oblíbené pohádky, světlo od vánočního stromečku, společné chvíle s rodinou. Tento obsáhlý rodinný film jsem si uložila v mé mysli, vím, že si ho budu pouštět stále dokola, některé části častěji vracet a nikdy mne ten film s neskutečným počtem dílů neomrzí………………….

293 lidé vyjádřili účast.
Kaja
  (kontaktovat autora příběhu)
22. ledna 2017
Přečetla jsem si Vaše vyznání a mám pocit, že jsem to psala já. 8.11.2016 mi zemřel manžel
také v náručí. Stačili jsem se s ním rozloučit, já a dcera se synem a rodinami. Jeho nemoc ale byla strašně rychlá. 16.9..2016mu zjistili nádor - údajně na játrech ale biopsie to nepotvrdila.
Nežli stačili určit léčbu manžel zemřel, z nemocnice jsme si ho vzali domů a po 3 dnech
mi umřel v náručí. Stále tomu nemůžu uvěřit a pořád ho čekám a On nejde......

In reply to by Anonym (neověřeno)

Ilona
  (kontaktovat autora příběhu)
1. února 2017
Milá Kajo, děkuji za Vaši reakci a také Vám vyjadřuji účast s odchodem Vašeho manžela. Tím, že jste s ním byla až do jeho posledního dechu, jste pro Vašeho manžela udělala maximum. Já si také pamatuji každou chvíli s ním v době jeho nemoci, a také tu poslední noc. Snad to zvládnete, ale vím, že je to moc těžké. Všichni mi říkají, jak jsem statečná a silná, ale uvnitř to cítím jinak. Můj Miloš mi strašně chybí, za dva dny to bude už 5 měsíců a ta bolest je stejná. Měla jsem psychosomatické problémy, ve spojení s léčitelkou jsem se toho zbavila. Říkala mi, že ho držím stále u sebe a proto mám ty problémy. Když jsem se s ním rozloučila před koncem roku, tak to ustalo, byla jsem už hrozně unavená a vyčerpaná. Byla jsem milována a nyní je prázdno, on strašně rád žil, byl uživatel života a všeho co s tím souvisí. Chybí mi jeho objetí, jeho polibky a jeho slova. Teď se dívám na film Griffin a Phoenixová, hlavní hrdina mi připomíná manžela, takže zase slzy. Ale ten film miluji, znám jeho starší verzi, ale tahle mi je bližší. Myslím na Vás, vím, co prožíváte. Ilona
Jana
  (kontaktovat autora příběhu)
14. září 2016
Milá Ilonko, příjměte úpřímnou soustrast. Nádherně jste to napsala... Zhodnotila jste Váš dosavadní život a číší z toho pocta Vašemu skvělému manželovi..... a pro mne je to také pocta Vám, že jste s ním žila naplněný a nádherný život, krásný příklad pro Vaše dcery. Je to velmi smutné, že Vám musel manžel tak brzo odejít, můžete si ale říct, že jste ho doprovodila do posledního dechu a máte za sebou naplněný vztah. Píšete, že hodně trpěl a teď je mu už dobře. To mu přejte a myslete na to, když Vám bude moc smutno. Je krásné, že jste si vážila všech drobností, které život přinesl, ocenila jste manželovou podporu a pomoc ve všedních záležitostech. Někdo to dokáže zhodnotit až příliš pozdě....škoda......
Přesto zůstavají díry v našich životech po všech milých, kteří nás museli opustit. Přeji Vám, aby jste našla klid v duši a velmi Vám přeji, aby Vás potkalo v životě ještě hodně radosti ...
Jana

In reply to by Anonym (neověřeno)

Ilona
  (kontaktovat autora příběhu)
24. října 2016
Jani, moc děkuji. V sobotu to bylo už 7 týdnů, nic se nezměnilo, stesk je stále velký, moc chybí, vše jsme sdíleli společně, společná radost, prožitky a teď nic. Přála jsem si, aby byl brzy hotový pomník na urnu, takže jsme ho s dcerami uložili minulý týden, k urně jsem vložila bílého vyřezávaného andílka s našim vzkazem a s našimi jmény, kamínek od moře, které miloval a ještě jednoho andílka. Na obalu zůstal otisk mé rtěnky, nemohla jsem jinak. Snažím se žít dál, vyhledávám si různé aktivity, s dcerami se snažím být podle možnosti. Před chvílí odjela starší s vnukem a já se dívám na fotografii a zapálené svíčky. Mějte se moc hezky. Ilona