Katka
  (kontaktovat autora příběhu)
8. března 2017
Truchlení

samota bolí

Zítra to budou dva měsíce, co mi zemřel manžel. Ráno odešel do práce a už se nám nevrátil - pracovní úraz. Zůstala jsem sama (37 let) s naším synem (6 let). I když mám kolem sebe rodinu a kamarády, co mě drží nad vodou, nedokážou pochopit, čím teď procházím. Proto jsem se rozhodla napsat sem, kdyby se chtěl někdo podělit o svou bolest a zároveň vyslechnout tu mou...

177 lidé vyjádřili účast.
Radka
  (kontaktovat autora příběhu)
26. března 2017
Včera mi náhle zemřel manžel.Byli jsme spolu 32 let.měli jsme těžký život/dcera v 10 letech zhoubný nádor na mozku atd.aloni šel do důchodu a těšili se ,že si konečně odpočineme.Těď tu není,moje velká láska odešla .Hechce se mi žít,nevidím smysl života.
Dana
  (kontaktovat autora příběhu)
19. března 2017
Katko,ja ti rozumim...muj manzel zemrel po dvouletem boji s tou hnusnou nemoci...budou to dva mesice...je to tak hrozne,ze tu neni,den o dne je mi hur,misto,aby bylo lip,dochazi mi souvislosti,dochazi mi,ze mi neda pusu na dobrou noc,ze uz neuvidim jeho smich, nepopreju mu k narozeninam svatku....prace jak rikate chvili pomaha,ale navrat domu kde je samota a prazdna postel je smutne.mam take deti ,jiz vetsi maji sve,staraji se o mne to ano,ale ja najednou nevim jak zit dal,vse jsme delali spolu,byly jsme jednou telo a duše a dneska mam pocit ze mi odesla pulka tela....

In reply to by Anonym (neověřeno)

Radka
  (kontaktovat autora příběhu)
26. března 2017
Cítím to samé co Vy,taky jsme byli spolu velmi šťastni,děti .se taky starají a kdyby tak neplakaly,že nechtějí přijít i o mě,tak to skoncuji hned....
Míša
  (kontaktovat autora příběhu)
10. března 2017
ahoj Káťo, jsem můžeš psát cokoli....je mi také 37 a mám dvě malé děti 10 a 7 let..a manžel umřel před třemi měsíci..byl sice nemocný, ale jak píšeš ta prázdnota a samota je hrozná...a ta představa mě děsí pořád, že už ho nikdy nebudu mít....práce trochu pomáhá děti úkoly..ale stejně nejde to ...snažím se před rodinou a přáteli dělat, že už je to celkem v poho...ale jak se zavřu doma je to hrůza..napiš cokoli a kdykoli...my tady tě chápeme vlastně nejvíc.....a je mi to líto...Míša
Renata
  (kontaktovat autora příběhu)
10. března 2017
Ahoj, je to par dní co mi zemřel přítel po 25 letém vztahu. Zbyla mi po něm 10 letá dcera. Nevím jak žít dal. Hledám spřízněnou duši. Samota je hrozná.

In reply to by Anonym (neověřeno)

tom
  (kontaktovat autora příběhu)
14. září 2017
Uplně vás chápu.Je to necelý měsíc co mi umřela náhle manželka a zůstal mi jen syn.Také 10 let.Strašně moc to bolí.