Pavlína
  (kontaktovat autora příběhu) •
13. června 2017
•
Truchlení

citim prazdno

Dobry den.Umrel mi manzel.Uz to bude rok za par dni.A ja mam v srdci tak prazdno az mi je mdlo.Ci. dal vic se mi vraci noc kdy umrel.Bylo to utery a umtel mi v naruci.Starala jsem se o nej az do jeho smrti.Mel rakovinu.I dneska je utery a ja od rana citim svirani a strasne prazdno.Bojim se noci vzdycky nespim v hlave se mi ta noc kdy umzel promita jako film minutu po minute.Uz nevim co s tim.Jsem vzdycky rano uplne vyrizena.Meze mi nekdo porsdit co dal?Myslela jsem ,ze to zvladnu sama a cas mi pomuze ,ale ne .Je mi porad hur.Dekuji za pomoc.Pavlina
370 lidé vyjádřili účast.
3 reakce Vložit vlastní příběh
lidka
  (kontaktovat autora příběhu) •
22. října 2017
Milá Pavlíno,
je to už 2 roky a 2 měsíce co mi zemřel manžel na rakovinu. Během půl roku mi odešel ,já s dcerami jsem byla u jeho lůžka když umíral a jsem ráda ,že nebyl sám.Bydlím teď sama,dcery bydlí jinde. Můžu Vám říct,že jsem se z toho ještě nevzpamatovala a řeči ,že to přejde už mě nebaví poslouchat. Navenek se tvářím ,že jsem v pořádku ,ale doma propláču skoro každý večer,s manželem mluvím jakoby byl doma atd. Pokud jste měla dobré manželství tak je to hrozná bolest. ,která jen tak nepřejde. Držím Vám palce ať to vydržíte.
275 lidé vyjádřili účast.
Verča
•
16. července 2017
Milá Pavlíno, když mě před 6 lety zemřela maminka brala jsem to tak, že rodiče musí
někdy zemřít. Manžel všechno zařídil aby měla maminka důstojný odchod. Nikdy mě nenapadlo, že po maminčině smrti budu já zařizovat pohřeb manžela. Je to už 8 měsíců
co mi odešel a stále ho čekám, že přijde stále si myslím, že to byl jen sen a že se musí každou chvilku vrátit. Když si uvědomím tu realitu nevím jak dál. Děti mám hodné ale mají svoje rodiny a povinnosti, nemůžou být
pořád se mnou, starají se o mě. Vím proto jak Vám je a jeden doktor mi říkal že ztráta partnera je jedno z nejtěžších co člověka může potkat. Manžel zemřel také na rakovinu jater, neměl šanci - nemohli mu stanovit léčbu. Po šesti týdnech zemřel když předtím jsme se vrátili od moře. Byl sportovní typ, jezdil na lyžích, kole. Na čas Vám určitě pomůžou léky ale co dál....já to mám stejné, když pročítám ty rady tak bolest Vám nikdo nevezme a kdo to nezažil
ten to nepochopí. Jedině si popovídat s někým kdo je v takové situaci jako Vy. Povídat,
vyprávět si, poplakat, vzpomínat.... pak stejně přijdou chvíle beznaděje. Přeji Vám hodně
sil a zdraví.
205 lidé vyjádřili účast.
Jana
•
27. června 2017
Mila Pavlino, pred 4 mesici mi takto doma umrela maminka, take mela rakovinu a ja vedela, ze to prijde. Porad jeji umirani vidim den po dni, noc po noci, stale si rikam co bych udelala jinak...par dni po jeji smrti jsem zacala trpet silenym strachem, ze ji slysim, ze tu nekde je...musela jsem mit pustenou telku i svetlo a presto jsem odevzdane cekala co se stane. Nechci to tu rozvadet, protoze se nakonec par divnych veci stalo a tak jsem mazala na psychiatrii. Dostala jsem leky a po tydnu jsem se uklidnila, ale jakmile vysadim tyto leky, vrati se to....Zkuste jit za lekarem, muze se Vam rozvinou nejaka depka nebo psychoza...Preji Vam hodne sily...
264 lidé vyjádřili účast.