Hanka
  (kontaktovat autora příběhu)
9. ledna 2017
Truchlení

čas bolest nevyléčí

před dvěma měsíci mi zemřel v náručí milovaný partner v nedožitých 33 let...všichni mi říkali,že čas vše vyléčí,ale není to pravda:( ano přes den už tak nějak v mezích normy funguju,ale pořád pláču..každý den,je jedno jestli ráno,odpoledne nebo večer...pořád mi chybí a ačkoliv mám nabídky od různých mužů ,abych s nimi šla na schůzku,tak partnera nikdo nenahradí..pořád ho miluju:(připadám si strašně bez něj prázdná,jako kdyby mi odešlo dvojče:/ prý čas vše vyléčí..to není pravda..jen se člověk s bolestí naučí žít:(

183 lidé vyjádřili účast.
Kač
  (kontaktovat autora příběhu)
10. června 2017
Ahoj holky, úplně Vám rozumím, je to 5 týdnů co mi při tragické havárii na motorce zemřel přítel. Žili jsme spolu 17 let, máme 4 krásné malé děti (4,5,8,9), byl úžasný táta i partner...a všichni říkají, že tohle otupí čas...jen já si to nedokážu představit. Pořád mi to přijde jak včera.. Políbil mě na rozloučenou a řekl za chvíli se vrátím lásko, a o 20 min později bylo vše jinak...Snažím se, kvůli té bandě co mám doma, ale teda úplně se mi to nedaří jak bych chtěla:( Kdyby si někdo z Vás chtěl promluvit, pokecat...nebo byl někde z okolí Val.Meziříčí a chtěl třeba zajít na kávu. Určitě se ozvěte..je pravda, že když je s kým si o tom popovídat o něco málo lépe se to nese. Přeju Vám všem hodně sil
Hanka
  (kontaktovat autora příběhu)
9. ledna 2017
víte,už před sedmy lety jsem pochovala jednoho partnera..bylo mu 28 let,a ani mě ve snu nenapadlo,že se to bude opakovat:(kéž kdybych vás všechny mohla nějak podpořit a zmírnit vaší bolest,ale sama nevím jak:(bolí to snad ještě víc než předtím,myslím si,že je to dobré,že to zvládám,ale pak mě ten stesk po něm přepadne a sama nevím jak a to i když jsem mezi lidma..do dneška jsem ani nehnula s jeho věcma..oblečení má na tom samém místě kam to položil v den kdy zemřel:(vim,že jsou na tom někteří lidi hůř,ale i tak to bolí:(

In reply to by Anonym (neověřeno)

Hanka
  (kontaktovat autora příběhu)
9. ledna 2017
ještě bych chtěla dodat,jak někdo může tvrdit,že rozchod je horší než smrt milovaného člověka?ano rozchod bolí,ale ten člověk má aspon jistotu,že ten druhý stále žije i když bez něj,ale když odejde do nebe milovaný člověk,a už ho nikdy neobejmout,nevidět se smát atd,to je bolest.moc vám všem přeji hodně sil:(

In reply to by Anonym (neověřeno)

Henka
10. ledna 2017
Milá Hanka, je mi ľúto, že vám zomrel partner. Mne v priebehu 23 mesiacov zomrela babka a po nej mama. Babka mala síce 83 rokov, ale nikdy som nečakala, že mama pôjde tak rýchlo za ňou. Prvý rok som fungovala len na liekoch, pretože som vôbec nemohla spávať, strašne ma to trápilo, že mama rýchlo ochorela na rakovinu a 5 týždňov po stanovení diagnózy zomrela. Mala 63 rokov. Zostali mi dve dcéry. Jedna z nich je v období puberty a je to s ňou ťažké, pretože často si robí veci po svojom. Ja niekedy vôbec nemám silu na nič, pretože musím doma dohliadať, či je všetko v poriadku, fungujem tiež ako robot. Viem, že mamička by mi hodne s deťmi pomohla, keby žila. Aj po pôrodoch mi veľa pomáhala, varila mi keď som bývala chorá, starala sa kde mohla. Aj cez prázdniny mi varovala deti, lebo ja som musela byť v robote. Zostal mi otec a manžel, ale tá mama mi aj tak strašne chýba. Niekedy mám dni keď všetko zvládam, ale niekedy nemám chuť na nič, nič sa mi nechce urobiť, hlavne na sviatky je mi smutno, pretože mama zomrela pred Vianocami. Stále mi zostáva bolesť na duši a viem, že to iné nebude. Niekedy si prajem ísť za ňou, ale nemôžem. Mám deti, ktoré musím vychovať, je to ale ťažké bez nej. Viem, že by mi vždy poradila, mohla som sa jej so všetkým zdôveriť, keď som mala nejaké starosti. Držte sa všetci, myslím na vás. Henka
Dagmar
  (kontaktovat autora příběhu)
9. ledna 2017
Ano dámy. Plně s vámi ve všem souhlasím. My se chápeme navzájem a to nemusíme celou svou myšlenku vyřknout celou nahlas... Já budu vdova dva měsíce. Bolí to pořád. Bolet to bude pořád. Jen se s tím nejspíš naučíme žít... Hodně sil nám všem. Toto se lehce říká, jen hůř dělá. A sama vím, že někdy to vůbec nejde...
marta
  (kontaktovat autora příběhu)
9. ledna 2017
Přesně tak bolest zůstane, dřích chodily vdovy rok v černém myslím že to je ten milník, kdy ta bolest lehce otupí, protože do té doby je všechno poprvé a bolestivé, bolet to bude pořád ale třeba pak budeme myslet i na neco jiného... zatím aspon já po 4 měscích funguju jak robot bez emocí , pouze ty negativní tech mám dost, jednou vyjde slunce ale... každýmu to sice trvá jinou dobu, ale ztratit človeka s kterým jsme měly být ješte min 20 - 30 let dovychovat deti, zažít spooustu vecí je to co nikomu nepřeju ta bolest je daleko horší než kdyby vás nekdo přetáhl tyčí. Všem přeji hodne sil, které jsou ted opravdu nezbytné pro náš další život. A kéž by to tak šlo jak se to píše .

In reply to by Anonym (neověřeno)

Dana
  (kontaktovat autora příběhu)
19. března 2017
Přesně jak píšete,ja tez funguju jak robot,budou to dva mesice co mi odesel manžel,bylo mu43let.meli jsme tolik planu,tolik lasky,smali jsme se tomu jak budem hlídat vnoucata,jak az se deti osamostatni,tak zacnem jezdit na motorkach.....ted jsem sama.sama na vse,boli to tak strasne to boli,vse delam monotone,nejlip je mi na hřbitově,nebo venku v lese se psem,kam jsem spolu chodili...rikaji MUSIS zit co ti zbyva....odpovidam...musim jen zemrit....kolikrat me ta myslenka napadla???jen pak citim,ze by to tak nechtel,jen je to tezky sakra tezky zit bez cloveka,ktery vas tolik miloval a vy jeho....chybi vam kazdou vteřinu,kazdou noc i rano,kazdou snidani a veceri....ja chidim od jeho smrti v cerne nikdo mi nic nerika,jsou taktni,ale zatim to nejde vzit si neco jineho.opravdu to moc boli.
Míša
  (kontaktovat autora příběhu)
9. ledna 2017
v srdíčku zůstane velká jizva, která bolí....mě umřel manžel je to měsíc...a můžu vzít vysavač jezdit sním po domě..stejně bulím a bulím...nemůžu se s tím smířit....on byl ten co mě učinil šťastnou a teď tu není a v tomhle životě nebude..mozek asi časem otupí a bude si muset zvyknout...ale srdce zůstane bolestivé ....navždy