Karolína
  (kontaktovat autora příběhu)
2. června 2017
Truchlení

Babička

Včera v odpoledních hodinách zemřela moje drahá a milovana babička. Byla zde 40 let mého života, byly jsme v každodenním kontaktu a milovala jsem ji jako mámu, ne-li víc. Vím, že jsem byla její nejmilejší, zkrátka jsme byly velmi blízké. Není to ještě ani dva měsíce, kdy babičce sdělili diagnózu rakoviny. Předtím to byla stará, ale silná a vitální žena. Za dva měsíce se proměnila před našima očima v maličký bolavy bezbranny uzlicek. Minulý víkend se nečekaně ocitla v nemocnici na interne kvůli velkým bolestem. Stále ale komunikovala, i když to bylo smutné, loucila se. V pondělí ji převezli do LDN, kde se uvolnilo místo. Od pondělí jsem se snažila u ní být co nejvíce každý den. Vnímala už v úterý velmi málo. Přesto jsem jí řekla všechny důležité věci. Že na ni myslím neustále. Jak moc jí mám ráda. Středa byla už špatná, už jsem věděla, že se blíží konec. Ve čtvrtek jsem ji držela celé dopoledne. Byly jsme u ní s mamkou. Dychala velice pomaličku. Pak jsem musela odjet za dcerou, vrátila jsem se po čtvrté, babička lapala po dechu, nemohla popadnout dech. Vypadala moc špatně. Máma chtěla v půl páté odejít, navrhla jsem, ať ještě zůstaneme. Ve trictvrte babička dostala dvě silné křeče a pak přestala dýchat. Ležela jsem s hlavou vedle ní a držela její ruku. Vím, že na mě počkala. Vím, že chtěla odejít, když jsme byly u ní. Nedokážu si představit život bez ní. Chvílemi mám stavy naproste paniky, zoufalství. Budu věřit, že se jednou opět setkáme, že ji znovu uvidím. Jinak bych to asi přijmout nedokázala.

321 člověk vyjádřil účast.