Proč se nezabýváme sociální péčí u seniorů a vážně nemocných lidí v celé naší republice? Není to zajímavé téma, bojíme se o něm mluvit. Když čtu články o eutanazii, myslím si, že páni poslanci nemají jaksi potřebné zkušenosti ani praxi a tak se ptám, co je vůbec vede o tomto tématu diskutovat? Není v tom spíše touha zviditelnit se? Myslím si to. Zajímalo by mne, kolik jich doprovázelo nemocného člověka až do konce, seděli u lůžka a ptali se ho, zda chce zemřít? Též z toho vyplývá, že si neuvědomují, co život je a jak se k němu postavit.

Také bych zmínila otázku prestiže lékaře v dnešní době už tak pošramocené. Lékař by tu měl především pečovat o život a zdraví. Nebo je pacient klientem, jak rádi dneska říkáme, který by si měl poručit cokoli? Tím pádem by byl lékař někým, kdo tady obsluhuje, bez jakéhokoliv etického zřetele. Snažme se spíše o to, aby byl pacient více partnerem lékaře, ne pouze objektem lékařské péče. Jednou z možností je neaplikování léčby v případech, kdy není naděje, že se pacient může vrátit k vědomí a svobodě. A tohle je eticky přípustné, dokonce žádoucí. Je samozřejmě nutné vymezit odpovědnost lékaře a kontrolovat její zneužití.

Další možností je asistovaná sebevražda. To je myslím morálně nepřípustné. Člověk má jistě možnost spáchat sebevraždu, ale jestliže se rozhodne k tomuto tragickému činu, tak lékař nemá být jeho spolupachatelem. Lékař by měl podporovat život, nikoliv smrt. Spíše by se mělo hovořit o pojmech odstupování od neúčinné a neefektivní léčby a o spolupráci jednotlivých oborů. Obor paliativní medicíny spojuje lékaře jednotlivých odborností mimo jiné i anesteziology.

Lidí starých a nemocných přibývá. K tomu vzrůstá neúcta společnosti ke stáří, jež je ve vzdálené minulosti chápala jako velkou hodnotu, a ne handicap - jako dnes. V naší době je úcta ke stáří jiná. A v téhle situaci, myslím si, je uzákonění eutanazie zvláště nebezpečné!

Lidové noviny; 31.7.2008 ; Rubrika: Horizont; Strana: 09; Autor: Jana Sieberová