Jana Štroblová

Datum zveřejnění: 27. 1. 2011, 14:30

Jana Štroblová (nar. 1936) - nejvýraznější česká básnířka své generace a nejspíše i 20. století, prozaička, překladatelka. I téma smrti pojala s mimořádnou invencí a impresí.

Doporučit | Tisk | Komentáře k článku (0)

 

Sdílet |

V prostorách stesku

(sbírka Torza)

V prostorách stesku. Úzko.
Drž mě. A
neupusť, neopusť
do prázdna.
Tisknu se k tobě
- ještě smím - konečky prstů,
zatímco hloubky prázdna
zchystaly pro nás dna.

Hle, ten kraj:
Kamenné lesy.
Hory se sesuly v prach.
V železných botách něhy
jde host - my.
Žízeň.
Jen pod hlínou
jsou zakopané džbány ...

Jdem světy, lety, dávno před kostmi ...
Nedej mě věčnosti.
Dej svíčku na můj hrob.
Nezatěžkej ho černým andělem.
Ať plamínek - jazyk duše
ochutná vítr
a chce jít zpátky,
někam za tělem ...

Tak vstanem z mrtvých

(sbírka Hostinec u dvou srdcí)

Ostřice hladová tráva v nás a s námi,
třeskuté léto, stíny kopu jámy.

Ó, dejte naše rakve blízko k vodě,
ať při potopě vyplavou jak lodě.

No, páni Piláti? Vyplavou ... tma hlad mráz ...
                                                             dno ...
I místo kostí zbude z nás jen prázdno.

Hrob ořech, jemuž Nic vypadlo z půlek.
Tak vstanem z mrtvých. To je náš úplněk: váš úlek.