5. Zdůrazňuj možnosti léčby, ale neslibuj vyléčení.
 9. Ujisti pacienta o svém odhodlání vést léčbu v celém průběhu nemoci a komplexně řešit všechny obtíže, které mu onemocnění a jeho léčba přinesou.
10. Svým přístupem u nemocného probouzej a udržuj realistické naděje a očekávání.

Ještě před několika desetiletími asociovalo slovo rakovina představu rychlé a často bolestné smrti.

 Dnes mezi lidmi převládá poměrně silný optimismus, pokud jde o možnosti moderní medicíny. Denní tisk a televize přinášejí zprávy o překvapivých léčebných výsledcích u nemocí dříve nevyléčitelných. Do povědomí lidí tak vstoupil obraz rakoviny jako onemocnění v řadě případů vyléčitelného.

Při iniciálním rozhovoru o diagnóze je otázka po vyléčitelnosti tou pravděpodobně pro pacienta nejzávažnější. “Co se s tím dá dělat?”, “Dá se to vyléčit, že ano, pane doktore.” Takto a podobně to naši nemocní formulují. Osvědčuje se nám věcná střízlivost, pokud jde o možnosti protinádorové léčby.

Není-li pro dané onemocnění kurativní léčba k dispozici, považujeme za vhodné o tom nemocného na jeho přímý dotaz informovat. Všechny nemocné se snažíme ujistit, že budeme aktivně léčit všechny obtíže vyvolané nemocí nebo léčbou po celou dobu onemocnění.

Onkologické onemocnění probíhá většinou ve znamení progrese a postupného zhoršování funkcí i celkového stavu nemocného. Pro nemocného je v této situaci “postupných ztrát” velikou oporou, pokud je léčba vedena jedním lékařem. Ten může působit jako garant kontinuity péče. Dostát tomuto požadavku je v době týmové a interdisciplinární péče obtížné. Přesto považujeme za důležité v mezích možností o určitou “personální kontinuitu” usilovat... V tomto ohledu považujeme za zásadní dokument Americké společnosti pro klinickou onkologii o zodpovědnosti onkologa za péči o pacienta s nádorem po celou dobu léčby včetně terminální fáze.

další