Běžné reakce dospělých na zármutek

Pouze velmi málo odborníků se zabývalo reakcemi na zármutek u dospělých lidí s mentálním postižením. Informace získáváme spíše od rodičů a lidí pracujících s jedinci trpícími mentálním postižením. Vyplývá z nich, dospělí lidé s mentálním postižením mají stejné nebo podobné reakce na zármutek jako ostatní. William Worden ve svém výzkumu popsal obecné reakce na zármutek. Všechny z nich se považují za běžné nebo normální, jestliže se objeví po ztrátě blízké osoby. Mějte však na paměti, že ne každá osoba bude procházet všemi fázemi a že bude prožívat všechny uvedené pocity.

Reakce bychom mohli rozdělit do čtyř kategorií: emoce, tělesné vjemy, myšlení a chování.

Emoce

• smutek
• zlost
• vina
• úzkost
• osamělost
• bezmoc
• šok
• hluboký zármutek
• emancipace – osvobození se od přání a příkazů zemřelé osoby
• úleva
• citová otupělost

Tělesné vjemy

• pocit prázdna v žaludku
• tlak na hrudi
• stažené hrdlo
• přecitlivělost na zvuky
• ztráta identity – pocit, že věci nejsou skutečné
• potíže s dýcháním
• svalová ochablost
• nedostatek energie
• sucho v ústech
• únava

 Myšlení

• nedůvěra
• zmatek
• ulpívavé úvahy o zemřelém
• pocit, že zemřelá osoba je stále přítomná
• halucinace

 Chování

• poruchy spánku
• přejídání nebo naopak nedostatečný příjem potravin
• „nepřítomné“ chování
• stranění se druhých
• sny o zemřelé osobě
• vyhýbání se všemu, co zemřelou osobu připomíná
• volání jména zemřelé osoby
• vzdychání
• roztěkaná, přehnaná aktivita
• navštěvování míst nebo nošení předmětů, které zemřelého člověka připomínají
• schraňování předmětů, které patřily zemřelé osobě

Co je normální

Tento text a ostatní materiály o smutku, se zabývají „typickým zármutkem.“ To znamená, že popisují obvyklé zkušenosti. Reakce na zármutek se však mohou u každého z nás velmi lišit, a přesto být vnímány jako „normální“. Neexistuje tzv. správný způsob, jak prožívat smutek.

Prožívání zármutku ovlivňuje řada faktorů. Muži mohou reagovat jinak než ženy. Mladí lidé mohou reagovat jinak než staří. Náboženské přesvědčení, osobnost, kulturní zázemí… to vše může ovlivnit to, jak člověk prožívá zármutek a projevuje jej. Liší se i v jednotlivých kulturách. Například Evropané o svých pocitech mluví poměrně hodně, zatímco v Číně se hovoří o tělesných příznacích jako bolest hlavy či břicha. V Japonsku a v anglosaských zemích s protestantskou tradicí lidé snášejí utrpení spíše v tichosti, zatímco lidé hispánského původu svou bolest vyjadřují otevřeně. Hodnoty a přesvědčení se liší také u 350 kmenů původních obyvatel amerického kontinentu.

Dále platí, že ani příslušníci téže kultury či etnické supiny neprožívají zármutek stejně. Například někteří Afroameričané vyjadřují zármutek otevřeně, zatímco jiní se uzavřou do sebe.

Platí však, že lidé, kteří se snaží pochopit a přijmout rozdíly v přesvědčení, hodnotách a vyjadřování emocí, většinou ostatním dokážou lépe pomoci.

další: Vyrovnání se se smrtí blízké osoby vyžaduje čas