Zde najdete postřehy vedoucí Domácího hospice Cesty domů Jany Valjentové z konference.

Občanský portál s nadčasovým a nadosobním zaměřením souvisejícím s podstatou, povahou a pomíjivostí lidské existence, s  lidskou vzájemností a soudržností v životě i smrti, jakým je Umírání.cz, by neměl pominout mimořádnou událost, jíž je v Praze od poloviny října do konce roku netradiční výstava Luciferův efekt v galerii DOX (Praha 7, Poupětova ulice).

1. 11. se slaví svátek Všech svatých a den poté Památka všech zemřelých, tedy Dušičky. Oba tyto dny jsou tradičně určené ke vzpomínání na zemřelé příbuzné a přátele. Lidé navštěvují hřbitovy a nosí na hroby svých zemřelých květiny, věnce a svíčky. Hroby také opečují, uklidí okolo nich, vzpomínají nebo se modlí.

Jiřina Šiklová – socioložka, chartistka, vysokoškolská učitelka, aktivistka v každé době, členka spousty nadací, významná osoba vyznamenaná kromě jiného jako Žena Evropy, nositelka medaile za zásluhy I. stupně, nositelka plakety Alice Masarykové… V posledních letech také spisovatelka. Knížky, které napsala, jsou našemu tématu většinou blízké. Povídaly jsme si nejen o nich.

4. října proběhla tisková konference, na níž byl prezentován výzkum veřejného mínění, který Cestě domů darovala agentura STEM/MARK. Lidé odpovídali například na otázky Kde chceme umírat? Kde ne? Čeho se na umírání bojíme? Co si myslíme o hospici? Jsme ochotni o své blízké na konci života pečovat? Mají při péči o umírající být děti? ...a mnoho dalších.

Tento článek a rozhovory vyšly 12. srpna v Jihlavských listech. Autorkou je Klára Novická.

Autorka: eva.zalepova@gmail.com Sociálny pracovník, Nadácia Aspekt, Nitra, Slovensko

Moderná spoločnosť bojuje proti rôznym tabu. Jedno tabu však stále pretrváva, pretože je veľmi pohodlné, a to je smrť. Ľudia neradi pripúšťajú svoju smrteľnosť. Spoločnosť orientovaná na výkon, idealizujúca mladosť si iba ťažko pripúšťa svoju pominuteľnosť. V kontexte úvah o zomieraní a smrti sa nemôžeme vyhnúť ani problematike eutanázie, ktorej korene siahajú hlboko do minulosti ľudstva. Eutanázia sa vo svojej podstate dotýka smrti, ale v konečnom dôsledku vyjadruje postoj človeka k životu. Čoraz častejšie sa stáva kolektívnou spoločenskou dilemou, ktorá sa týka rozhodnutí v otázkach smrti, zdravia a pri telesnom a duševnom postihnutí. Táto dilema zahŕňa každú oblasť nášho života. Eutanázia býva najčastejšie charakterizovaná ako bezbolestné ukončenie života trpiaceho človeka, a to na základe jeho žiadosti alebo predpokladu, že by si to prial. Tento fenomén však zasahuje takmer každú oblasť života, nielen tých, ktorých sa bezprostredne týka, ale každého jedného človeka.