Sonet mystický

Čteš cizí jména. Sám. Není kam pospíchat
a tvoje rty se vůbec nepohnuly.
Ty stopy po lidech, zavřené do ticha,
na tebe mlčí z mramoru či z žuly.

Čteš v cizích osudech? Ne, čteš si jen z hřbetu,
stránky těch knih už nejsou k nahlédnutí.
Jak mezi hroby jdeš, tak všude cítit je tu
smutek i tajemství, co k vzpomínkám tě nutí.

Dole je hlína s prachem cizích kostí
a tolik chyb, co už jsou minulostí –
i když jsou přikryté, stejně tě zazebou.

Zrcadlo od mrtvých si nikdo neochočí.
Sám sebe uvidíš, stín viny ve svých očích,
co bylo, zahlédneš. I co máš před sebou.

---

Hřbitov vkrojený do stráně.
Z křížů Kristové na údolí
hledí. Já beru do dlaně
vyhaslou svíčku. Nedovolím

slzám svým, aby stékaly.
Tepou mi uvnitř ztěžklé hlavy.
Aspoň mě v očích nepálí,
když o tom z rýmů skládám zprávy...